Jde o seznam jednoho z uprchlíků Václava Lavičky, který sepsal evidenci osob, jež prošly záchytným táborem v Goetheschule u Řezna od 5. března do 8. prosince 1948. Jde o Čechy a Slováky, kteří prchali ze země po převratu v únoru 1948. 

„Lavičkův seznam, obsahující záznamy o 9277 uprchlících, objevil a v roce 2003 a 2004 vydal a analyzoval historik Bořivoj Čelovský. Ten uvedl, že seznam z roku 1948 podává věrný obraz uprchlíků, kteří v roce 1948 ČSR opustili. Celkem mělo zemi v dané době opustit na 25 tisíc uprchlíků, Lavičkův seznam podchycuje zhruba dvě pětiny z nich. 

„Není důvod se domnívat, že zbylé tři pětiny se nějak výrazně odlišovaly, jiná byla pouze skladba ‚prominentů‘ a jejich rodin, ale těch bylo dle odhadů jen zhruba 300,“ píše Zídek. 

Z Lavičkova seznamu podle něj vyplývá, že 81,5 procenta uprchlíků z Československa po únoru 1948 byli muži. Průměrný věk uprchlíků byl 23,7 roku. 67,1 procenta uprchlíků byli svobodní. A 69,6 procenta mužských uprchlíků byli mladíci ve věku 15–29 let. 

Podle něj je také podíl mužů v dnešní uprchlické vlně z Blízkého východu nižší, než byl v uprchlické vlně z komunistického Československa po roce 1948. 

„Dominance mladých mužů v současné uprchlické vlně nemůže překvapit, tím méně šokovat nikoho, kdo má o migračních procesech alespoň elementární povědomí. Vždy a za všech okolností migrují v první řadě mladí muži, je to téměř antropologická konstanta. Protože mladí muži mají nejvíce energie překonat překážky a začít jinde nový život. Také morální panika, která z toho v zemích, kam přistěhovalci směřují, vzniká, není žádnou novinkou: stačí se podívat do amerických či britských novin přelomu 19. a 20. století. Jen tehdy místo muslimů budili hrůzu katolíci z Itálie, Irska a východní Evropy,“ uzavírá Zídek.