Nepochybné podle Rychetského je, že jednou z nejcennějších hodnot a jedinou existující zárukou, že se udrží demokratický právní stát, je nezávislost celého soudnictví. „Jednou z nezastupitelných rolí soudů je ochrana občanů výkonnou mocí před Parlamentem, který může někdy ujet. Nejen u nás, ale ve všech demokratických státech jsou choutky exekutivy, aby soudy soudily podle jejich představ,“ myslí si předseda Ústavního soudu Rychetský.

„To, co tu funguje, je zakrývat ty choutky a nedávat je najevo. Jen se různými způsoby snaží justici podmanit a ovlivnit,“ podotkl s tím, že v některých zemích je to velmi výrazné, co se týká České republiky, je optimista. „Bezprostřední ohrožení justice v tuto chvíli nehrozí,“ zdůraznil.

Lidem, kteří chodí na náměstí demonstrovat proti Benešové, by rád připomněl, že po listopadu 1989 nastalo dost kroků, které mají zajistit nezávislost soudní moci. „Mimo jiné i královské platy. To je spíše obrana před korupcí,“ řekl Rychetský.

To, že se nyní ve veřejnosti probudila iniciativa bránit soudní moc a její nezávislost, si ale Rychetský podle svých slov nesmírně váží. „To není vůbec běžný jev,“ uvedl. „Zemí, kde by se demonstrovalo za nezávislost soudní moci, moc nemáme. Je třeba si toho vážit, to je hodnota, kterou bych od lidí téměř neočekával. Vždy je to užitečné,“ vyjádřil se k pochybám, jestli tyto demonstrace nejsou spíše zbytečné.

„Ukazuje se, že občanská společnost se u nás probouzí. Už jsem měl skoro pocit, že je naše veřejnost unavená, apatická a vše bere jako fatální beznadějnou situaci. Není tomu tak a já to vítám,“ dodal potešeně.

Prozradil i svůj osobní názor, zda je v tomto konkrétním případě fakticky důvod proti Benešové demonstrovat. „Myslím si, že žádné bezprostřední nebezpečí, že je ohrožená nezávislost, nehrozí. Vypadalo to spíše, že se tohle hnutí strachuje o post nejvyššího státního zástupce a některých dalších,“ všímá si Rychetský, který neví, zda jsou zrovna tyto obavy oprávněné.

Co však ví, je to, že to přineslo jeden pozitivní výsledek. „Teď si nikdo netroufne nejvyššího zástupce Pavla Zemana z fleku odvolat,“ je pevně přesvědčen Rychetský. Přesně to je podle něj výsledek a cíl demonstrací. „Kdyby nebyly, kdo ví... jestli by jeho postavení nebylo rázem mnohem víc vratké a nejisté,“ krčil rameny.

„Nejdříve jsem se ale dost podivil. To časté střídání ministrů spravedlnosti je pro resort zhoubné. Ministr spravedlnosti musí být schopen komunikovat s celým soudcovským stavem, to trvá velmi dlouho, a když se mu to podaří, tak najednou odchází. Bylo to pro mě velké překvapení,“ prozradil, co jej jako první napadlo, když zaznamenal zprávu o tom, že Jan Kněžínek rezignoval.

A nebyl sám překvapen, v jednom z předchozích Interview i Pavel Zeman uvedl, že těsně před Kněžínkovou rezignací spolu hovořili a plánovali různé věci, které by se daly udělat. „Za takovou rychlou změnou názoru pana Kněžínka stojí nepochybně premiér. Ze strany premiéra tím bylo naznačeno Kněžínkovi, že jeho odchod je žádoucí,“ řekl.

To, že se to stalo den poté, co se na veřejnost dostala informace o uzavření policejní práce a předání státnímu zástupci s návrhem na obžalobu v kauze Čapí hnízdo premiéra i dalších, by Rychetský už nedramatizoval. „To už může být jen shoda okolností, nemusí to být zákonitost,“ uvedl.

Stále podle něj však platí základní model, že být členem vlády v tomto ústavním systému je nevolnictví. „Ministr je absolutně závislý na vůli premiéra,“ míní. Je tu prý dominantní parlamentní forma vlády, ale současně máme polokancléřský model, ve kterém je premiér absolutní pán vlády a nad všemi členy vlády má absolutní moc.

A není to moc blízko k nepřiměřeným zásahům do české justice? Zajímal se dál moderátor Daniel Takáč. „Počkejme si... nedovedu si představit ústavního činitele, ať už je to předseda vlády, nebo ministr spravedlnosti, nebo prezident, který by za této situace přímo zasahoval do fungování justice v konkrétních kauzách,“ zamyslel se Rychetský.

Zato si prý dovede představit trochu jinou polohu. „I v justici jsou soudci, kteří jsou lidé se svými slabostmi. Oni mohou umět odečítat ze rtů, mohou tušit, čím se lze zalíbit. Jsme ve zvláštní situaci: několik vrcholných justičních postů se bude během krátké doby obměňovat,“ připomněl a upřesnil, že brzy končí předseda Vrchního soudu v Olomouci a za chvíli vyprší mandát i předsedovi Vrchního soudu v Praze.

Během maximálně dvou let se zase uvolní místa nejméně pěti předsedů krajských soudů. „Jsou tu prostě lidé, kteří touží po tom, aby povýšili, i když to není velká část,“ všímá si. Že se tedy takto vymění ministr spravedlnosti může být pro ně silný signál: chovejte se tak, jak chceme my. „Pro ambiciózního jednotlivce to skutečně může být zajímavé,“ domnívá se Rychetský.

„Kdybychom však mluvili o justici jako celku, jsem přesvědčen, že ještě stále, i když nemáme vytvořený dostatečně imunní systém, by se našla celá řada institucionálních záruk. Měli jsme štěstí na ministry spravedlnosti, i když se střídají jako na orloji. Až na výjimky a selhání jednotlivců můžeme být hrdí na to, že si naše justice udržela, získala a vybojovala tu nezávislost,“ zdůraznil Rychetský.

Marie Benešová je podezíraná z toho, že by mohla zasahovat do kauzy Čapí hnízdo. „Tak tohle je trochu fantazie. Je to velice svérázná osoba, která si pojede po svém a nenechá si zasahovat do své práce zeshora. Pokud by něco takového udělala, tak proto, že chce, než že to chce někdo jiný,“ je přesvědčen Rychetský.

Jiná věc podle něj je, do jaké míry jsou díky nevolnickému postavení, všichni členové vlády ve vztahu k předsedovi vlády, zbaveni prostoru pro svobodné rozhodování. „Ministři musejí mít vlastně všechny zásadní věci nejdříve posvěcené a nevím, zda Benešová bude ochotná si pravidleně chodit pro takové posvěcení a pokyny k premiérovi,“ uzavřel.