Gatestone Institute v New Yorku je think-tank, který informuje veřejnost především o tom, co před ní mainstreamová média tají. Autorem následujícího textu, který vyšel 12. června 2020 v anglickém originále, je Soeren Kern, významný spolupracovník Gatestone Institute. Pro českou verzi Gatestone Institute ho přeložili Libor Popovský a Helena Kolínská a ParlamentníListy.cz ho přinášejí v plném znění.

Americký generální prokurátor William Barr obvinil Antifu – militantní „antifašistické“ hnutí – z násilností a rabování, které propukly po celých Spojených státech během protestních akcí vyvolaných smrtí George Floyda. „Násilnosti podněcované a páchané Antifou a dalšími podobnými skupinami během těchto nepokojů jsou domácím terorismem a podle toho k nim budeme přistupovat,“ řekl.

William Barr také uvedl, že federální vláda má důkazy, že Antifa zneužila legitimní protesty po celé zemi, a „zapojila se do násilných nepokojů, páchání bezpráví, žhářství, rabování obchodů a útoků na veřejný majetek, na policisty a nevinné lidi a dokonce se podílela i na vraždě federálního agenta“. Americký prezident Donald J. Trump nařídil již předtím americkému ministerstvu spravedlnosti, aby Antifu zařadilo do seznamu teroristických organizací.

Cílem Antify je vytvoření komunistického světového řádu

Akademičtí výzkumníci a média sympatizující s Antifou tvrdí, že skupinu nelze klasifikovat jako teroristickou organizaci, protože to je volně definované protestní hnutí, které postrádá centralizovanou strukturu. Mark Bray, hlasitý zastánce Antify v USA a autor knihy „Antifa: anti-fašistická příručka“, prohlašuje, že „Antifa nefunguje jako zastřešující organizace a nemá přesně definovanou strukturu velení“.

Empirické důkazy ukazují, že Antifa je naopak ve skutečnosti vysoce organizovaná, dobře financovaná a globálně rozšířená organizace. Má plochou organizační strukturu s desítkami a možná stovkami místních skupin. Americké ministerstvo spravedlnosti v současné době vyšetřuje jednotlivce napojené na Antifu ve snaze odhalit její skutečnou organizační strukturu.

Antifa do USA nepřinesla žádné nové ideje, svou ideologii, taktiku a cíle převzala od evropských antifašistických skupin, které jsou v té či oné podobě aktivní již téměř sto let.

Antifu lze charakterizovat jako nadnárodní povstalecké hnutí, které usiluje, často s pomocí extrémního násilí, o podvracení liberální demokracie, s cílem nahradit globální kapitalismus komunismem. Dlouhodobě deklarovaným cílem Antify v USA i v zahraničí je vytvoření komunistického světového řádu. Ve Spojených státech je bezprostředním cílem Antify svržení Trumpovy administrativy.

Běžnou taktikou Antify je vyprovokovat tvrdý zásah policie

Nepřáteli Antify jsou pořádkové síly, které v jejím pojetí chrání status quo. Běžnou taktikou, kterou Antifa používá ve Spojených státech i v Evropě, je vyvolávání extrémních násilností a ničení veřejného a soukromého majetku, s cílem vyprovokovat tvrdý zásah policie, který „potvrdí“, že vláda je „fašistická“.

Antifa tvrdí, že bojuje proti „fašismu“, což je označení, které často používá jako všeobecný pejorativ pro diskreditaci všech s jinými politickými názory. Tradiční význam slova „fašismus“ je ve Websterově slovníku definován takto: „Totalitní vládní systém vedený diktátorem a zdůrazňující agresivní nacionalismus, militarismus a často také rasismus.“

Antifa prosazuje marxisticko-leninskou definici fašismu, která klade rovnítko mezi fašismus a kapitalismus. „Boj proti fašismu bude vyhrán pouze tehdy, když bude kapitalistický systém zničen a bude vytvořena beztřídní společnost,“ tvrdí německá odnož Antify – skupina Antifaschistischer Aufbau München.

Základní filozofie cílí na boj proti fašismu a kapitalismu

Spolkový úřad pro ochranu ústavy (německá civilní vnitřní zpravodajská služba), ve své zvláštní zprávě o levicovém extremismu uvedl: „Boj Antify proti pravicovým extremistům je jen kouřovou clonou. Skutečným terčem je 'buržoazně-demokratický stát', který podle levicových extremistů akceptuje a podporuje 'fašismus' jako možnou formu vlády a proto proti němu dostatečně nebojuje. Podle Antify má 'fašismus' kořeny v sociálních a politických strukturách 'kapitalismu'. Proto se levicoví extremisté ve svém 'antifašistickém' boji zaměřují především na odstranění 'kapitalistického systému'.“

Matthew Knouff, autor knihy Laický průvodce Antifou: díl I (An Outsider's Guide to Antifa: Volume I) vysvětlil ideologii Antify takto: „Základní filozofie Antify je zaměřena na boj proti třem základním silám: fašismu, rasismu a kapitalismu – všechny tři spolu podle Antify vzájemně souvisí... přičemž fašismus je považován za konečné stadium kapitalismu. Kapitalismus je nástrojem útisku a rasismus je represivním mechanismem podobným fašismu.“

Levice proměnila význam slova liberalismus v opak

Antony Mueller, německý profesor ekonomie vyučující v současné době v Brazílii, popsal v eseji „Co má Antifa společného s původními fašisty“ (What Antifa and the Original Fascists Have In Common), jak militantní antikapitalismus Antify maskovaný za antifašismus odhaluje její vlastní fašismus: „Levice si přisvojila koncept liberalismu a proměnila význam tohoto slova v opak jeho původního významu. Hnutí Antifa používá tuto falešnou terminologii k maskování svých skutečných cílů. Ačkoliv Antifa označuje sebe samu za 'antifašistickou' a prohlašuje fašismus za svého nepřítele, je sama o sobě především fašistickým hnutím.“

„Členové Antify nejsou odpůrci fašismu, ale jsou jeho skutečnými představiteli. Komunismus, socialismus a fašismus spojuje jejich antikapitalismus a antiliberalismus.“

„Antifa je fašistické hnutí. Nepřítelem tohoto hnutí není fašismus, ale svoboda, mír a prosperita.“

Ideologické počátky Antify lze vysledovat zhruba před sto lety v Sovětském svazu. V letech 1921 a 1922 Komunistická internacionála (Kominterna, Třetí internacionála) vyvinula tzv. taktiku jednotné fronty, aby „pomocí agitace a organizace sjednotila masy pracujících“... „na mezinárodní úrovni i v každé jednotlivé zemi“ proti „kapitalismu“ a „fašismu“ – tyto dva termíny byly často zaměňovány.

Antifašistické skupiny začaly vznikat už před sto lety

První antifašistická skupina na světě – Arditi del Popolo (Milice odvážných ) – byla založena v Itálii v červnu 1921, aby bojovala proti vzestupu Národní fašistické strany Benita Mussoliniho, která byla sama oficiálně založena proto, aby zabránila vypuknutí bolševické revoluce na italském poloostrově. Řada z 20 tisíc členů skupiny Arditi del Popolo, složené z komunistů a anarchistů, se později připojila k Mezinárodním brigádám (Interbrigádám) bojujícím ve Španělské občanské válce (1936–1939).

V Německu zřídila Komunistická strana Německa v červenci 1924 polovojenskou skupinu Roter Frontkämpferbund (Svaz rudých frontových bojovníků). Skupina byla kvůli používání extrémního násilí zakázána. Mnoho z jejích 130 tisíc členů pokračovalo ve svých aktivitách v ilegálních nebo v místních nástupnických organizacích, jako byl Kampfbund gegen den Faschismus (Bojový svaz proti fašismu).

Ve Slovinsku bylo v roce 1927 založeno militantní antifašistické hnutí TIGR, jehož cílem byl boj proti italizaci slovinských etnických oblastí po rozpadu Rakouska-Uherska. Skupina, která byla rozpuštěna v roce 1941, se specializovala na atentáty na italské policisty a vojáky.

Ve Španělsku zřídila Komunistická strana Španělska Milicias Antifascistas Obreras y Campesinas (Antifašistické milice dělníků a rolníků), které byly aktivní ve 30. letech 20. století.

Primárním cílem Antifašistické akce bylo zrušit kapitalismus

Moderní hnutí Antifa je odvozeno od skupiny Antifaschistische Aktion (Antifašistická akce) založené v květnu 1932 stalinistickými vůdci Komunistické strany Německa. Skupina byla založena za účelem boje proti fašistům, což je termín, který tato skupina používala k označení všech ostatních pro-kapitalistických politických stran v Německu. Primárním cílem Antifašistické akce bylo zrušit kapitalismus. Skupina měla více než 1500 zakládajících členů a poté, co se v roce 1933 dostali k moci nacisté, přešla do ilegality.

Německy napsaná brožura – „80 let Antifašistické akce“ (80 Jahre Antifaschistische Aktion) – dopodrobna popisuje nepřerušovaný historický vývoj hnutí Antifa od ideologických začátků ve dvacátých letech 20. století až po současnost. Dokument uvádí: „Antifašismus byl vždy zásadně antikapitalistickou strategií. Z tohoto důvodu symbol Antifašistické akce nikdy neztratil své inspirativní kouzlo... Antifašismus je spíše strategie než ideologie.“

Antifa uspořádala demonstraci na náměstí Antonplatz v Berlíně. Foto: Vít Hassan

Během poválečného období se německé hnutí Antifa objevilo v různých reinkarnacích, včetně radikálního studentského protestního hnutí v 60. letech a levicových povstaleckých skupin, které byly aktivní v 70., 80. a 90. letech 20. století.

Frakce Rudé armády prováděla atentáty a únosy

Teroristická skupina Frakce Rudé armády (Rote Armée Fraction, RAF), byla marxistická městská partyzánská skupina, která prováděla atentáty, pumové útoky a únosy s cílem vyvolat revoluci v západním Německu, které tato skupina označovala jako fašistickou državu a pozůstatek z éry nacistů. Během tří desetiletí zavraždili členové skupiny RAF více než 30 lidí a více než 200 lidí zranili.

Po pádu komunistické vlády ve východním Německu v roce 1989 bylo zjištěno, že členové Frakce Rudé armády dostávali výcvik, přístřeší a zásoby od Stasi, tajné policie bývalého komunistického režimu v NDR.

John Philip Jenkins, významný profesor historie na Baylorově univerzitě, popsal taktiku Frakce Rudé armády, která je velmi podobná taktice, kterou dnes používá Antifa: „Cílem jejich teroristické kampaně bylo vyvolat agresivní reakci vlády, která potom měla podle nich vyvolat všeobecnou revoluci.“

Zakladatelka RAF Ulrike Meinhof vysvětlila vztah mezi násilným levicovým extremismem a policií takto: „Ten chlap v policejní uniformě je prase, není to člověk. To znamená, že se s ním nemusíme zdržovat. A stejně, vůbec to k ničemu nevede, mluvit s nimi. A samozřejmě, můžeme na ně střílet.“

Antifa je placena německou vládou za boj proti krajní pravici

Německá novinářka Bettina Röhl, dcera Ulrike Meinhof, tvrdí, že moderní hnutí Antifa je pokračováním Frakce Rudé armády. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že na rozdíl od členů Frakce Rudé armády se členové Antify bojí odhalit svou totožnost. V článku ve švýcarském deníku Neue Zürcher Zeitung z června 2020 Bettina Röhl také upozornila na skutečnost, že Antifa je nejen oficiálně tolerována, ale je dokonce placena německou vládou za boj proti krajní pravici: „RAF zbožňovala komunistické diktatury v Číně, Severní Koreji, Severním Vietnamu a na Kubě, které si Nová levice ve své ideologii vysnila jako země na správné cestě k perfektnímu komunismu...“

„Západní levicový radikalismus se rozvinul a stal se vlivnou politickou silou v zemi, v neposlední řadě také díky podpoře několika poslanců různých politických stran, novinářů a příslušných expertů. Příslušníci radikální levice, kteří brutálně udeřili například při otevření nové budovy ústředí Evropské centrální banky ve Frankfurtu nad Mohanem, demonstrují proti každému summitu skupiny G20 a samozřejmě každoročně na 1. máje v Berlíně.“

Levicoví extremisté interpretují kapitalismus jako spouštěč válek

„Jediný rozdíl mezi RAF a militantní Antifou je, že Antifa nemá prominentní vůdce. Její členové si ze zbabělosti zakrývají tváře a udržují svá jména v tajnosti. Antifa neustále vyhrožuje násilím a útoky proti politikům a policistům. Nicméně poslankyně Renate Künast (Zelení) si nedávno v Bundestagu stěžovala, že různé skupiny Antify nebyly v posledních desetiletích státem dostatečně finančně podporovány. Poslankyně prohlásila, že 'nevládní organizace a Antifa by neměly být nuceny věčně shánět finance a uzavírat s lidmi pouze krátkodobé pracovní smlouvy z roku na rok.' Za to sklidila potlesk od poslanců strany Svaz 90/Zelení, od levicových poslanců a od poslanců SPD.“

„Lze si položit otázku, zda je Antifa oficiální teroristickou skupinou podporovanou státem pod záminkou 'boje proti pravici'.“

Spolkový úřad pro ochranu ústavy vysvětluje, proč Antifa oslavuje násilí, takto: „Levicoví extremisté interpretují 'kapitalismus' jako spouštěč válek, rasismu, ekologických katastrof, sociální nerovnosti a gentrifikace. 'Kapitalismus' je tedy více než pouhý ekonomický řád. V levicovém extremistickém diskurzu určuje sociální a politickou formu a inspiruje levicovou vizi radikální sociální a politické reorganizace. Anarchisté i komunisté se na jednom shodnou: Parlamentní demokracie jako tzv. buržoazní forma vlády by měla být v každém případě 'překonána'.“

Ve Francii je Antifa známá nesmiřitelnou opozicí vůči Izraeli

„Z tohoto důvodu levicoví extremisté obvykle ignorují nebo legitimizují porušování lidských práv v socialistických nebo komunistických diktaturách nebo v zemích, které považují za údajně ohrožené 'Západem'. Dodnes ortodoxní komunisté i autonomní aktivisté ospravedlňují, chválí a oslavují levicovou teroristickou Frakci Rudé armády a zahraniční levicové teroristy jako 'bojovníky za svobodu'.“

Britská Anti-fašistická akce (AFA), militantní antifašistická skupina založená v roce 1985, mezitím přispěla ke vzniku hnutí Antifa ve Spojených státech. V Německu byla v roce 1992 založena Antifaschistische Aktion-Bundesweite Organization (Antifašistická celonárodní organizace), aby spojila úsilí menších skupin Antify roztroušených po celé zemi.

Ve Švédsku byla v roce 1993 založena Antifascistisk Aktion (Antifašistická akce), militantní skupina Antify, která za tři roky své činnosti získala pověst skupiny používající proti svým oponentům extrémní násilí. Ve Francii se skupina Antify jmenuje L'Action antifasciste (Antifašistická akce) a je známá svou nesmiřitelnou opozicí vůči Izraeli.

Hnutí Antifa otevřelo novou frontu proti neoliberální globalizaci

Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 a zhroucení komunismu v roce 1990 otevřelo hnutí Antifa novou frontu proti neoliberální globalizaci.

Sdružení Attac, založené ve Francii v roce 1998 za účelem propagace globální daně z finančních transakcí, nyní vede „Hnutí za alternativní globalizaci“, které se stejně jako hnutí „Global Justice“ (Globální spravedlnost) vehementně vyhrazuje proti kapitalismu. V roce 1999 byla skupina Attac přítomna v Seattlu během násilných demonstrací, které vedly k neúspěchu jednání Světové obchodní organizace (WTO). Členové sdružení Attac se také zúčastnili antikapitalistických demonstrací během zasedání G7, G20 a WTO a demonstrovali proti válce v Iráku. V současné době je toto sdružení aktivní ve 40 zemích a součástí jeho sítě jsou stovky místních organizací a více než tisíc místních skupin. Zdá se, že decentralizovaná a nehierarchická organizační struktura sdružení Attac je přesně ten samý model, který používá Antifa.

V únoru 2016 deklaroval Mezinárodní výbor Čtvrté (trockistické) internacionály politické základy globálního protiválečného hnutí, které stejně jako Antifa obviňuje kapitalismus a neoliberální globalismus z existence vojenských konfliktů: „Nové protiválečné hnutí musí být antikapitalistické a socialistické, protože každý skutečný boj proti válce musí být zároveň bojem za ukončení diktatury finančního kapitálu a stávajícího ekonomického systému, neboť to jsou základní příčiny militarismu a válek.“

Proti summitu G20 protestovalo 100 tisíc sympatizantů Antify

V červenci 2017 se do Hamburku sjelo více než 100 tisíc sympatizantů Antify a odpůrců globalizace, aby masově protestovali proti summitu G20. Levicové davy tehdy udělaly z centra města kůlničku na dříví. Na protestní akci nazvané „G20 Welcome to Hell“ (G20 – Vítejte v pekle) se jedna skupina Antify chlubila, že zmobilizovala skupiny Antify z celého světa: „Mobilizace k protestním akcím proti summitu G20 byla pro nás vzácnou příležitostí ke spolupráci s levicovými a antikapitalistickými skupinami a sítěmi z celé Evropy a z celého světa. Sdíleli jsme svoje zkušenosti a společně jsme bojovali, účastnili jsme se mezinárodních setkání a byli jsme přitom napadeni policajty podporovanými armádou. Ale nenechali jsme se zastrašit, zreorganizovali jsme se a postavili jsme se jim znovu na odpor. Hnutí proti globalizaci se od té doby změnilo, ale kontakty, které jsme navázali, přetrvávají. Jsme aktivní místně ve svých regionech, městech, vesnicích a lesích, ale také bojujeme za naši věc na nadnárodní úrovni“.

Německý Spolkový úřad pro ochranu ústavy o tom ve své výroční zprávě napsal: „Levicové extremistické struktury se pokusily posunout veřejnou debatu o násilných protestech proti summitu G20 ve svůj prospěch. Distribucí fotografií a zpráv o údajně nepřiměřených policejních opatřeních se během protestů proti summitu G20 snažily vzbudit dojem, že stát odsuzuje legitimní protesty a potlačuje je policejním násilím. A proti takovému státu je 'militantní odpor' nejen legitimní, ale také naprosto nezbytný“.

• Část 2 této série se bude zabývat činností Antify v Německu a ve Spojených státech.