Máme za sebou senátní volby. Co podle vás nejvíc ukázaly?

Ona se v nich zase jako vždycky pateticky oslavila vládní trojkoalice SPOLU, jejíž kandidáti nejvíc uspěli, zatímco ANO získalo jen tři senátory. Řekněme, že si tahle vládní parta prostě kompenzovala svůj jasný neúspěch z předchozích místních voleb, který si radši nepřiznala. A taky úspěch ANO z prvního kola senátních voleb, kam prošel rekordní počet jeho kandidátů. Jinak ale senátní volby politickou situaci ani trápení vlády samozřejmě nijak nemění, což možná vysvětluje i ty orgie v komfortní bublině provládního twitteru. A zvlášť když s vámi upřímně slaví i „vládní“ Česká televize, jejíž reportérka z Jihlavska v přímém přenosu nadšeně pogratulovala Miloši Vystrčilovi z ODS k volebnímu vítězství, načež se sama pozvala na jeho oslavu.

Jinak ale banalitu senátních voleb trefně popsal politolog Josef Mlejnek, když napsal, že i ty letošní znovu proběhly za bídného zájmu lidí a že k nim jako obvykle přišli hlavně voliči vlády. I když pokud jde o nezájem lidí o Senát, může jeho znovuzvolený šéf Vystrčil vlastně poděkovat „nenáviděnému“ Andreji Babišovi za to, že má teď od voličů aspoň trochu méně bídný mandát než dosud. Babiš totiž svou vyhrocenou kampaní na podporu Jany Nagyové zvýšil účast voličů v mediálně sledovaném volebním obvodě, takže Vystrčila místo ostudných osmi tisíc lidí tentokrát volilo 23 tisíc lidí. I proto by měl Babišovi poděkovat. Jenže i to je přece pořád bída pro šéfa Senátu, který si navíc dělá vlastní zahraniční politiku na úkor vlády a rád zkusí pomoci prezidentovi Miloši Zemanovi předčasně od funkce, zatímco leží v nemocnici. Vystrčil je ale jen symbol toho všeho, jde o celý Senát. Ten je dneska téměř k ničemu, což je možná i důvod, proč se senátoři nejvíc ze všeho neúspěšně zabývají Zemanem. Když máte spoustu peněz a volného času, začne vás logicky napadat i spousta špatných myšlenek. Poslední senátní volby bychom proto nejvíc ze všeho měli vzít jako inspiraci k tomu, jak ze Senátu udělat něco jiného než zbytečně štědře placené zimoviště neúspěšných prezidentských kandidátů nebo důchoďák těch, co už dávno přesluhují.