Ministr školství Bek zřídil v posledních dnech národní konvent o vzdělávání. Má jít o odbornou diskuzní platformu, na níž se má diskutovat komplexní přístup ke vzdělávací soustavě. Co Šenkýřová nápadu ministra říká? „Zaplaťpánbůh, že ten nápad bude mít snad i realizaci. Protože takové ty diskuze o tom, že by se měl celý ten sektor nějak změnit, ty jsou tady celá léta. Já jsem začala podnikat ve školství někdy v roce 1994 a od té doby se mnohokrát vedly diskuze o tom, že by se něco mělo stát, něco by se mělo změnit, ale řekla bych jednoduše, nikdy se to bohužel nedotáhlo úplně do konce," sdělila Šenkýřová.

„Vždycky se vytrhlo něco... Buď se měnily věci v základním školství, nebo ve středním školství, nebo i koneckonců ve vysokém školství, ale nikdy se ten systém nevzal jakoby celek. Každý ten systém by na sebe nějakým způsobem měl i navazovat a něco řešit, a také ta doba se mění. Máme různé evaluační vlny a tak dále. Společnost něco potřebuje. I společnost se mění. Takže kdyby se toto podařilo, byla bych ráda, ale při jedné schůzce, nebo myslím, že to bylo na zasedání české konference rektorů, pan ministr prohlásil, že on bohužel má na ty změny maximálně dva roky. Také řekl, že do té debaty je potřeba zapojit mnoho různých subjektů, a kdyby se toto podařilo, tak by to snad mělo i konečně nějaký výsledek," dodala.

„Ministr několikrát prohlásil, že máme třeba mnoho filozofických fakult a chybí nám jiné obory, jiné studijní programy, jiné profese. A to je absolutně pravda. Také víme všichni, že nejsou peníze, na rozdíl od nás, soukromých škol, které vlastně nedostáváme peníze ze státního rozpočtu, tak on nabádal veřejné univerzity, aby se prostě zamyslely nad tím, jak s těmi penězi, které dostávají, se i hospodaří," sdělila.

A zdůrazňuje se podle Šenkýřové ve společnosti dostatečně to, že na veřejných vysokých školách se studuje za peníze daňových poplatníků? „Obávám se, že nikoliv. Ale to je prostě můj názor. Myslím si, že se to neví. Že jako kdyby prostě ty peníze spadly z nebe. Ale myslím, že nový pan ministr tohle vnímá velmi správně, že státní rozpočet unese jenom něco - a také mi řekl, že jsme skupina, která nedělá problémy. Ano, soukromé vysoké školy nedělají problémy, protože nechceme peníze, ale chceme seriózní podmínky pro naše fungování. Říká se, že jsme byznys, ale my jsme společensky odpovědný byznys. My přece připravujeme absolventy, kteří se potom velice dobře uplatňují v praxi na nejrůznějších místech. Například europoslance z našich absolventů můžeme najít, máme rektora na jedné veřejné vysoké škole, jako našeho absolventa, takže to je myslím, ukázka toho, že jsme na místě, že nás stát potřebuje. Ušetřili jsme 50 miliard ze státního rozpočtu za dobu naší existence, jenom v tom, co stát platí na studium jednoho studenta," uvedla. 

Závěrem se Šenkýřová vyjádřila k tomu, že podle moderátorky přibývá pedagogů, kteří jsou vyhazováni za to, že řekli své názory ve výuce, či dokonce mimo výuku. Bobošíková vyjmenovala například následující příklady: Washington Post přinesl rozsáhlý článek o americkém profesorovi, který byl vyhozen kvůli poznámce o rasismu. Profesor Jiří Černický, ten odchází z vysoké školy umělecko-průmyslové kvůli tomu, že studenti lpí na hyperkorektnosti. Děkan Národohospodářské fakulty VŠE Ševčík má být po hlasování akademického senátu odvolán z funkce. Platí podle Šenkýřové ve vysokém školství akademické svobody?

„Jak kde. U nás ano. Mě tyhle věci vůbec nezajímají. Mě zajímá, jaký má pedagog vztah ke studentům, jak učí a zdali na sobě pracuje. A samozřejmě, že uznávám akademické svobody, tedy i ve výuce projevování názorů. Diskuze. To je základ. Já se obávám, že tyhle věci, které jste jmenovala, mohou vést i k tomu, co teď pozoruji právě i na nižších stupních našich škol, ale i obecně ve společnosti. Děti jsou stresované, studenti jsou stresovaní, jsou v depresích. Studenti mají tendence k sebepoškozování. A proč to je? Já si myslím, že tady škola musí nastupovat i s tou svou druhou úlohou. Nejenom vzdělávat, ale také vychovávat. Ukazovat různé názory, ukazovat cestu, podporovat studenty. Sama o tom teď hodně přemýšlím, jak bych měla i já podpořit to, aby děti, ti studenti a žáci, se cítili šťastnější," poznamenala. 

„Hodně selhává rodina, popravdě. Rodina nemá na ty děti čas, nechá je na internetu, na těch sociálních sítích a bohužel ani úplně nekontroluje, čím ty děti žijí. Myslím si, že ve škole chybí školní psychologové. Oni nejsou," zakončila Šenkýřová, že přemýšlí o novém studijním programu, kterým by toto mohla podpořit.