Celý případ shrnuje kapitola nové publikace Just Work? Migrants Workers‘ Struggles Today, která se věnuje případům vykořisťování pracovních migrantů v různých částech světa. Rozhlas přinesl rozhovor s jejím autorem, Markem Čaňkem z Multikulturního centra v Praze.

Na jaře v roce 2009 se ve vietnamské tržnici Sapa odehrálo několik schůzek. Byli u nich zástupci tzv. pracovních agentur smluvně navázaných na společnost Less&Forest, vybavující zakázky pro Lesy ČR. Na každé setkání přišlo 150–200 vietnamských pracovníků. „Kromě nich firmy nabíraly také Slováky nebo Rumuny. Většinou přišli o práci v průmyslu nebo přijeli už v období ekonomické krize,“ říká Čaněk. „Byla to pro ně zoufalá situace. Měli představu, že jedou do místa, které je civilizované a prosperující, zároveň měli dluhy desítky tisíc dolarů, které utratili, aby vůbec dostali víza. Jejich rodiny očekávaly, že jim budou posílat peníze, z další strany je tlačil český stát, který je vnímal jako nezaměstnané pracovníky, kterých se musí zbavit.“

Celý text je ZDE

Nic se nezdálo podezřelé

Vše vypadalo důvěryhodně, na místě podle výpovědí dělníků bývali i zástupci vietnamské ambasády. Nic se nezdálo podezřelé. Potom ale dělníky odvezli do lesa. „Dali jim pouze nějaké týdenní zálohy, maximálně tisíc korun za týden, většinou třeba dvě stovky. Stávalo se, že pracovníci volali koordinátorům, že potřebují alespoň jídlo, aby byli schopní fungovat. Přiváželi jim tedy nějakou rýži a jiné potraviny.“ V březnu byla v lese zima, dělníci měli hlad a strach. „Někteří lidé z Rumunska mluvili o tom, že zaměstnanci, kteří je hlídali, měli zbraně. Občas se v lese objevila třeba i kamera monitorující jak pracují.“ Těm, které pracovní agentura označila za „potížisty“, přestala platit ubytovny, někteří se tak v mžiku ocitli na ulici. Dělníkům postupně docházelo, že svoje výplaty nikdy nedostanou.

Úředníci nevěřili, že jde o velký případ

„Pokud neodešli včas a měli tím pádem pocit, že už jim zaměstnavatel dluží opravdu hodně, byli drženi v šachu. Čekali na peníze a dlužná částka se pořád zvyšovala. Bylo jim jasné, že když přijedou do Prahy a budou hledat právníka, který by jim pomohl, bude to nejspíš marné. I na inspektorát práce bylo podáno několik stížností a ani ten nezareagoval dobře.“ Úředníci nevěřili, že se jedná o velký případ a že je potřeba mu věnovat pozornost. Dělníci měli naopak pocit, že jsou odrazování od toho, aby si stěžovali. „Byli v tak špatné situaci, že byli často rádi alespoň za to, že nejsou na obtíž doma. Ve svých rodinách by byli dalším hladovým krkem, který by snižoval napjatý rozpočet.“

Vietnamců se zastal Ústavní soud

Vietnamci a další pracovníci, kteří za práci v lesích nedostali zaplaceno, u nás byli v horším než prekérním postavení. „Nepočítá se vůbec s tím, že by zahraniční pracovníci mohli být nějakou dobu nezaměstnaní, to znamená nějakou dobu pracovat a pak čerpat dávky v nezaměstnanosti, pokud předtím přispívali skrze své pojištění. Tito pracovníci neměli trvalý pobyt, tedy nemohli čerpat dávky. V materiálech, které Ministerstvo vnitra připravovalo na začátku krize, se o nich nemluví jako o nezaměstnaných, ale jako o propuštěných. Je vidět, že stát nepočítá s žádnou solidaritou vůči těmto lidem, že se snaží těchto pracovníků zbavit. Nepodařilo se mu tedy vůbec zajistit, aby tito pracovníci u nás mohli krizi důstojně přečkat.“

Letos v únoru se Ústavní soud zastal devatenácti Vietnamců, kteří podali stížnost, když jejich případ policie odložila a zamítlo ho státní zastupitelství – sama žalobkyně naznačovala, že část viny nesli sami Vietnamci, protože pracovali pomalu a nekvalitně. Ústavní soud prohlásil, že policie postupovala liknavě a ani státní zastupitelství nevěnovalo případu patřičnou pozornost. Soud zdůraznil nutnost účinného vyšetřování „nejen tam, kde je ve hře právo na život, ale také další základní práva a principy, například zákaz mučení, otroctví a nucených prací, právo na svobodu a osobní bezpečnost“.

První velký článek vyšel v Novém prostoru

„To, že lidé nikdy nedostali zaplaceno, je skutečně frustrující. Povedlo se ale také například upozornit Lesy ČR na to, co se v lesnictví děje. Zajímavé pro nás bylo sledovat, jak se k případu postavili novináři. Nikdo nešel víc do hloubky, zajímalo je hlavně, jestli tam nebyly nějaké politické konexe nebo možná korupce. Nakonec jsme na to museli nějak upozornit sami, například textem v Novém prostoru, ale to taky o něčem vypovídá, když první velký článek vyjde právě tam. Pokud něco takového, jako se stalo stromkařům, není vnímané jako důležité téma, nevytvoří se ani politický tlak na to, aby se s tím něco dělalo,“ dodal Čaněk.