Spolek Nelež sám sebe charakterizuje takto: „Jsme profesionálové, kteří se dlouhodobě zabývají komunikací, pracují s daty nebo se věnují médiím, a kterým není jedno, že se tu masivně šíří dezinformace a lži,” přibližuje činnost spolku jeho předseda Roman Číhalík. „Jsme připraveni obětovat svůj volný čas a využít své odborné zkušenosti a kreativitu v boji proti záměrně šířeným dezinformacím. Naše aktivita není politická a pracujeme bez nároku na honorář,“ dodává.

A o koho vlastně jde? Řadu ze jmen tvořících spolek Nelež dlouho a dobře známe. Především Boba Kartouse, který je v bizarním střetu zájmů. Na jedné straně je placen z erárních prostředků jako ředitel Pražského inovačního institutu, dále působí jak tvář jinak povětšinou anonymních „českých elfů“, kteří prý detekují dezinformace ve veřejné komunikaci a vydávají k tomu pravidelné opulentní „zprávy“. Už na první pohled je činnost „elfů“ dosti nákladná, ale v našem dnešním pojetí transparence není šance se dovědět, kdo a proč „elfy“ platí. Hlavně když se jejich „nálezy“ dá argumentovat v celospolečenské štvanici na nepřátele „liberální demokracie“.

Jinak Kartouse známe i z webu Britské listy (BL), který dlouhá léta patřil ke kritikům skutečných nešvarů ve společnosti. BL se například velmi záslužně podílely na rozkrytí skutečného politického i ekonomického pozadí tzv. televizní krize 2000-2001. V posledních letech však BL ostře obrátily kurz do protisměru a jsou dnes docela nepokrytě propagandistickou platformou „liberálních demokratů“. Bylo by zajímavé, kdyby tento veletoč vysvětlil druhdy respektovaný Jan Čulík, který BL šéfuje a řídí. Bojím se však, že něčeho takového, jako pravdy o BL (tedy ne-lež), se nedočkáme.

Dalším protagonistou spolku Nelež je rovněž známá postava – František Vrabel, vystupující v médiích jako „datový analytik“. Kdysi se tomu popravdě říkalo cenzor. Bývaly k tomu instituce typu Hlavní správa tiskového dozoru či Úřad pro tisk a informace. Ty se zabývaly za komunismu mediálními obsahy a buď předběžně (před zveřejněním) nebo následně (po zveřejnění) označovaly „viníky“ těchto nepatřičných činů a pomáhaly moci v jejich ostrakizaci, případně existenční likvidaci. Něco podobného dělá Vrabelova firma Semantic Visions, jak jsme na tomto místě psali. Tato firma též pracuje za veřejné peníze, například ze zdrojů typu ministerstev obrany, vnitra, financí a místního rozvoje. Mimochodem, u textu o Vrabelovi se na stránkách Nelež praví, že „jeho týmu se mimo jiné podařilo vyvrátit tvrzení, že ruská propaganda neexistuje“. To je samozřejmě naprostý nesmysl. Že ruská (a ukrajinská, česká, americká atd.) propaganda existuje, ví každý, kdo se někdy jen letmo dotkl nějakého média a politických témat.

Propaganda má tuto definici: „Rozšiřování názorů a informací za účelem vyvolání anebo zesílení určitých postojů nebo jednání mas ovládaných skupinou, která dané mase vládne pomocí ideologie. Propaganda je nejčastěji systematické vytváření společenského ne/vědomí za účelem ovládání pod/vědomí davů pomocí prezentování systematicky uspořádaných idejí (ideologie), teorií, názorů a doktrín.“ Propaganda je termín pocházející z dávných časů. Slovo vzniklo z názvu úřadu Sacra congregatio de propaganda fide (tj. Posvátná kongregace pro šíření víry), což bylo kolegium kardinálů zodpovědných za misijní činnost katolické církve a potlačování vlivu reformace, které bylo založené roku 1622 papežem Řehořem XV. Dnešní pejoratiívní nádech slovo získalo především ve 20. století v souvislosti s oběma světovými válkami a s dvěma totalitními režimy. Prohlásit tedy, že ruská propaganda neexistuje, by mohl jedině nějaký totální nevzdělanec, ale není pravděpodobné, že někomu takovému by mohla naslouchat v širším rozsahu veřejnost, čímž by mohla vzniknout nějaká následná škoda. Takže jednoduše: Vrabel nemusel nic dokazovat ani vyvracet. Protože prostě nebylo co. Je to jako v té Mertově písni: „Soustavně neohroženi nemají, komu by podlehli.“ Ale to jen na vysvětlenou, jak si Nelež vykládá slovo nelhat.

Hezký důkaz o (ne)lhaní spolku Nelež najdeme na oficiálním webu vlády USA. Najdete tam totiž přesné číselné údaje o tom, koho a za co Spojené státy platí v oblasti propagandy. A zde najdete zajímavá fakta o spolku Nelež. Ten totiž jen v roce 2021 obdržel od americké vlády částku 95 tisíc USD v rámci programu nazvaného Public Diplomacy Programs, jehož obsahem a cílem je: „Podporovat dosažení cílů a záměrů zahraniční politiky USA, prosazovat národní zájmy a zvyšovat národní bezpečnost informováním a ovlivňováním zahraniční veřejnosti a rozšiřováním a posilováním vztahů mezi lidem a vládou Spojených států a občany zbytku světa.“

Jak že to říkal předseda spolku Nelež? „Jsme připraveni obětovat svůj volný čas a využít své odborné zkušenosti a kreativitu v boji proti záměrně šířeným dezinformacím. Naše aktivita není politická a pracujeme bez nároku na honorář.“ Tak schválně: je to lež, nebo nelež? Hádejte; stačí, myslím, jednou.