„Uprostřed rychlé globalizace mírové soužití kultur vyžaduje hlubší pochopení sil, které vynucují prosociální chování a potlačují xenofobii,“ píše se hned v úvodu abstraktu, představujícího studii. Tu prováděla skupina německých vědců z univerzit v Bonnu a v Lübecku za pomoci jejich kolegů z USA.
Vědci následně vyjádřili lítost, že doposud neproběhlo žádné neurobiologické bádání, které by se systematicky zabývalo otázkou „snížení xenofobního sentimentu“ a „podpory altruistické spolupráce s cizinci“. Dnes už je prý takový výzkum nezbytný. „Nikdy v minulosti se lidé nemuseli přizpůsobovat sociálnímu prostředí definovanému takovým množstvím etnické rozmanitosti a kulturní diferenciace,“ vysvětlují potřebnost výzkumu.
Následně popisují experiment, který byl proveden na vzorku 183 bělochů. Testována na nich byla „ochota pomáhat lidem v nouzi“. Skupina se rozdělila na „uprchlíky“ a „domorodce“ a experiment na lidech mohl začít.
Mezi účastníky se rychle oddělily dvě skupiny. Jedna byla ochotna imigrantům pomáhat sama od sebe, druhá naopak projevovala „vyšší úroveň xenofobie“. S oběma skupinami následně vědci začali experimentovat.
Jako nejúčinnější se podle vědců ukázalo podávání hormonu zvaného oxytocin. Tento hormon je v těle přítomen standardně, uvolňuje se z neurohypofýzy a je nazýván „hormon lásky“. V lidech prý povzbuzuje pozitivní vztahy k ostatním. Účastnící experimentu vdechovali nadstandardní dávky tohoto hormonu.
U účastníků, kteří byli pozitivně naladěni k pomáhání uprchlíkům od začátku, vedly dávky oxytocinu k tomu, že se jejich vstřícnost ještě posílila.
Složitější byla situace u skupiny s „vyšší úrovní xenofobie“. Podávání hormonu samo o sobě prý ke zvýšení ochoty pomáhat uprchlíkům nevedlo. Pak ale organizátoři zkusili obě skupiny spojit dohromady a výsledek se dostavil.
Xenofobové, povzbuzení šňupáním oxytocinu, reagovali mnohem vstřícněji na přesvědčování ze strany druhé skupiny, která je nabádala, aby byli na imigranty hodní a pomáhali jim.
Bylo tedy zjištěno, že kombinace dávek „hormonu lásky“ a společenského tlaku ze strany „vítačů“ vedlo k zásadní změně postoje dosavadních xenofobů. Zlomit se podle výzkumníků podařilo plných 74 procent z nich.
Oxytocin, altruism, and xenophobia: https://t.co/sUCz3OAcfi
— PNAS (@PNASNews) 17. srpna 2017
„Bylo prokázáno, že charitativní sociální podněty spolu se zvýšenou aktivitou oxytocinového systému snižují účinky xenofobie tím, že usnadňují prosociální chování vůči uprchlíkům,“ uzavírají výzkumníci.
Studie byla publikována v angličtině v několika prestižních vědeckých časopisech. Je možné ji najít na online verzi Sborníku Národní Akademie věd Spojených států amerických, stejně jako na vědeckém webu Science Daily. Na obou se text objevil v průběhu srpna.
Na studii následně upozornil server Breitbart. Ten je spojen s podporovateli Donalda Trumpa (jeho šéfredaktor Steve Bannon působil donedávna jako poradce amerického prezidenta), je částí mainstreamu považován za neseriózní zdroj, článek o výzkumu německých vědců má však vyzdrojovaný a reprodukuje jej zcela přesně.
„Za správných okolností může oxytocin pomoci podpořit přijetí a integraci migrantů do západních kultur,“ cituje web profesora bonnské univerzity René Hurlemanna, jednoho z členů badatelského týmu. Profesor Hurlemann je hormonem oxytocinem zaujat dlouhodobě, na internetu lze dohledat, že před třemi lety doporučoval jeho využití ve spreji jako prevenci mužské nevěry.
Co považuje profesor Hurlemann za správné vyplývá i z jeho slov, že za odmítáním uprchlíků stojí „sobecké motivy“.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
