V rozhovoru mimo jiné také uvedla, že dělat noviny je služba, nikoliv exhibice. Svěřila se také s tím, co jí na na novinařině baví a co nebaví. „Mně na ní donedávna, než mě snad dočasně přestala bavit jako taková, nevadilo nic. Vždycky jen odfláknutá novinařina, takzvaná stolařina, ta mi vždycky vadila. Dnes se takové jako čtenářka programově vyhýbám,“ poznamenala Wolfová. 

Své také řekla k situaci na Slovensku, kde byl zavražděn investigativní novinář Ján Kuciak. „Teď, když se u sousedů popravují novináři, by měly Dny tisku, rozhlasu a televize slavit všichni a přemýšlet o podstatě žurnalistiky, důvodu její existence a nutnosti zachování svobody slova. To nejsou řeči, je to fakt, je to důležité a něco strašně nepěkného se právě děje. Na Slovensku jsem začala kariéru v médiích jako zpravodajka České televize v čase rozdělení státu. Byla to divoká doba, ale to, co nyní sleduji, ty časy daleko překonává,“ poznamenala Wolfová s tím, že je to nepředstavitelné, šokující, děsivé a nepřijatelné. 

Novinář by měl podle jejích slov také být poctivý, mít pokoru a sebekontrolu, všechno ověřovat a ctít odpovědnost ke čtenáři i k tomu, o kom píše. „To je fér. A měl by pěstovat a neustále procvičovat rozpoznávání pravdy od lži a nikdy v tom nepolevit,“ podotkla jasně Wolfová. 

• Původní text ZDE