O ukrajinské protiofenzivě se spekulovalo už od prosince minulého roku, kdy Valerij Zalužnyj, vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny, v rozhovoru pro deník The Economist začal mít na Západ požadavky, které se tehdy zdály nepřiměřené. Ovšem už v lednu začalo na Ukrajinu proudit vojenské vybavení, a to včetně tanků. Některé země své zásoby doslova vybrakovaly, například Dánsko poslalo všechny své houfnice Caesar. Velká Británie tím, že poslala 30 samohybných houfnic AS90, připravila některé své jednotky o těžké dělostřelectvo. I když požadavky Zálužného nebyly naplněny, nějaké ofenzivy zřejmě Ukrajina schopná bude.

Od ledna se také mluví o tom, že by ofenzivu Ukrajina vedla ze Záporoží na Melitopol, což by ruské síly rozdělilo ve dví a otevřelo by možnost útoku na Krym. Ovšem Rusko se na tuto možnost již půl roku připravuje a po celé frontě rozmisťuje zábrany a opevněné body.

Důvod pochází z rozdílů mezi ukrajinskými a ruskými silami. Rusko má palebnou převahu. Může tak jednak masivně bombardovat opevněné ukrajinské pozice, a také ostřelovat postupující ukrajinské obrněnce a pěchotu, jako se to dělo při chersonské ofenzivě. Na to Ukrajina na popud NATO reagovala tím, že vytvořila malé jednotky, které se osvědčily při charkovské ofenzivě. Malé mobilní formace pak přečíslily ruské jednotky a postoupily skrz území nikoho a shromáždily se až na klíčových bodech, jako stanoviště dělostřelectva nebo zásobovací uzly. I když bylo Rusko schopno způsobit citelné ztráty, jeho palebná převaha ukrajinský postup nezastavila.

Jak autor popisuje, překážky mají různé účely, nicméně konečný cíl je jeden – omezit mobilitu protivníka. Některé překážky mají protivníka zpomalit, jiné ho mají naopak donutit použít zamýšlené cesty. Proto Rusko buduje na frontě překážky a opevnění, protože ty budou bránit tomu, že by Ukrajina mohla rychle postoupit do jejich týlu. A zároveň umožňují využít palebnou převahu.