„Dočítám se v tisku povzdech nad tím, že ‚Nerudovka krachuje‘,“ poznamenává Křeček, s tím, že majitelé domů a provozovatelé podniků v této ulici však po celá dlouhá léta inkasovali nemalé zisky ze stavu naší ekonomky. „Přesněji řečeno z toho, že za stejnou práci dostává občan státu západně od našich hranic několikanásobně vyšší plat než občan u nás a může si tedy dovolit ‚v Nerudovce‘, ale i jinde platit ceny, pro které nikoho z Pražáků nenapadne jít na pivo právě do této malostranské ulice. Nemyslím, že tento, jistě pro někoho svízelný stav, bude občany příliš mrzet,“ domnívá se Křeček.

„Právě naopak: stav, kdy si obyčejný občan s obyčejným příjmem může zajít na pivo do obyčejné hospody i v hlavním městě a bude si moci dovolit bydlet zde v obyčejném bytě, zdá se mi spíše normální, než to, co nám zde v uplynulých letech vzniklo a změna čehož připadá nyní některým lidem bezmála jako konec světa,“ dodal. 

A pak se pozastavuje nad rouškami a respirátory, a nad postojem Státního úřadu pro kontrolu léčiv. „Jestliže pracovník nebo pracovnice Státního úřadu pro kontrolu léčiv si jde koupit svačinu do obchodu, kde na pultě v krabici leží hromada roušek bez jakéhokoliv obalu nebo dokonce bez originálního návodu k použití, nepozastaví se nad tím, ale pak jde do svého úřadu a veřejnosti sdělí že Česká pošta se tím, že na pokyn vlády distribuovala občanům tytéž roušky bez o obalu a návodu, porušila zákon, jde o takovou ztrátu rozumu, představ o funkci orgánů státní správy a bůhví čeho ještě, že se, bez ohledu, jak nakonec bude celá tato záležitost posouzena, asi nelze divit ministrovi vnitra považujícímu takové jednání za šíření poplašné zprávy,“ míní Křeček.