Svět se mění rychleji, než seč může zdát, ještě v lednu 2015, po masakru v redakci v časopisu Charlie Hebdo se západní politici prali za svobodu slova. Dnes je na pořadu dne spíš ochrana nerůznějších skupin populace. V Česku ji prosazují především ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier a ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Za mořem do skupiny chráněných osob patří už i policisté.

„V lednu 2015, po vystřílení redakce listu Charlie Hebdo (jehož karikatury urážely islám podobně jako řeči Samkové), se západní elity tvrdě postavily za svobodu slova. Ta se stala svátostí. Jenže uplynul pouhý rok a nestačíme se divit. Svátostí už není svoboda slova, leč přikázání „neurazíš“. Z mušky západních elit zmizeli zpochybňovači svobody slova a usadili se na ní šiřitelé nenávisti. ... Guvernér americké Louisiany ve čtvrtek podepsal zákon, který do skupiny chráněné před projevy nenávisti řadí i policisty. Kde se to zastaví?" pral se v komentáři pro Lidové noviny Zbyněk Petráček.  Otázku si klade, ale ne trestné.

Poslanec Milan Šarapatka v textu pro MF Dnes nabízí trochu odlišný pohled. „Generalizace paní doktory Samkové cílící na primitivní nevědomí jsou tak nejen zavádějící, ale především nepravdivé. Dalším evergreenem poučeného lidového hněvu je argumentace nacismem. Položení náboženství téměř dvou miliard lidí na úroveň NSDAP je neuvěřitelně nepřesné," varuje poslanec.

Pokud se snes dovoláváme svých evropských tradic, což dělá řada lidí včetně Samkové, měli bychom si vzpomenout už na antické období, kde staří filosofivé nabádali k využívání rozumu a ke kritickému zhodnocování té či oné situace.