Německá vláda v posledních dnech avizovala přijetí některých opatření, která by měla vést k usnadnění deportací migrantů, kteří se na území Německa dopustili trestného činu. Návrh zákona oznámila vláda na konci ledna a k jeho uvedení do praxe je ještě zapotřebí, aby jej schválil Bundestag. Mimo jiné dojde ke zvýšení počtu přijímacích uprchlických center ze dvou na pět. Podle plánů vlády by tak mělo dojít k urychlení celého procesu azylového řízení a také k rychlejšímu vyřazování těch žádostí, které byly podvodně podány ekonomickými migranty. Zákon počítá rovněž se zavedením dvouleté čekací lhůty, kdy teprve po jejím uplynutí budou moci uprchlíci zažádat o příchod svých rodinných příslušníků.

Kern však poukazuje na to, že se vládní návrhy staly přesto terčem značné kritiky. Mnozí označují snahu kancléřky Merkelové a jejích ministrů za pouhé „politické šarády“ a ve skutečnosti se jim stejně negativní dopady migrační krize nepodaří příliš zmírnit. „Jde v prvé řadě o to, že německá vláda naprosto ztratila přehled o tom, kde se nyní nachází stovky tisíc migrantů, kteří do země v loňském roce přišli. Televize N24 informovala, že polovina žadatelů o azyl se ztratila neznámo kde a o jejich současném pobytu nejsou žádné zprávy. Pravděpodobně je mezi nimi mnoho ekonomických migrantů a dalších, kteří se snaží vyhnout deportaci. Deník Saarbrücker Zeitung odhaduje, že 30 % uprchlíků ubytovaných ve východním Německu se jednoduše vypařilo.“

Celý text v angličtině najdete ZDE.

Za problém považuje Kern také fakt, že desítky tisíc migrantů před vstupem do Německa zničily své cestovní pasy a doklady o totožnosti. „Německým úřadům tak může trvat dlouhá léta, než zjistí jejich pravou identitu, včetně země jejich původu. To značně zkomplikuje jejich případnou deportaci. A i když se je podaří Německu poslat zpět do jejich země původu, tak se vzhledem ke zrušení hranic v Evropě mohou zase brzy dostat zpět,“ konstatuje Kern a jako další problém uvádí právní překážky, jež brání vyhoštění neúspěšných žadatelů o azyl z Německa. „Stávající zákon říká, že k deportaci může dojít jen u odsouzeného migranta k trestu vyššímu, než jsou tři roky, což se děje jen zřídka. I kdyby zákon prošel úpravou, nemůže být migrant vyhoštěn do země, která není bezpečná či by mu tam hrozil trest smrti.“

„Nesmíme také zapomínat na politickou korektnost, která silně ovlivňuje německé soudy. Přestože se přistěhovalci dopouštějí v masivním měřítku trestné činnosti, politici tyto skutečnosti bagatelizují a tyto údaje se často ze stejných důvodů nedostanou do médií. Naštěstí to není pravidlem. List Rheinische Post odhalil, že v roce 2014 se dopustilo trestné činnosti 38 000 žadatelů o azyl. To znamená, že denně došlo ke spáchání více než 100 trestných činů. Experti se navíc domnívají, že číslo může být ještě vyšší, protože mnoho přestupků se vůbec na veřejnost nedostane. Například v Hamburku dojde každým rokem ke krádeži více než 20 000 peněženek, což dělá asi 55 ukradených peněženek denně. Podle šéfa Ústavu federálního policejního inspektorátu Normana Großmanna se této trestné činnosti z 90 % dopouštějí muži ve věku mezi 20 až 30 lety, kteří pocházejí ze severní Afriky a Balkánu.“

Kern považuje za v praxi málo efektivní také rozhodnutí německé vlády odmítat žádosti o azyl podaných občany Alžírska, Maroka a Tuniska. Dokládá přitom, že z těchto zemí přišlo vloni do Německa jen necelých dvacet tisíc lidí z celkového počtu 1,1 migrantů. „Mezitím magazín Focus zveřejnil anketu, podle které si téměř polovina Němců přeje, aby kancléřka Angela Merkelová vzhledem ke své přistěhovalecké politice otevřených dveří odstoupila. Přesto Merkelová stále uzavření hranic odmítá. Navzdory přívalu sněhu a nízkým teplotám do samotného Německa přichází 2000 migrantů denně a za leden jejich počet dosáhl na celém evropském kontinentu téměř 55 000. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že v průběhu let 2016 a 2017 do EU ročně přijde 1,3 milionů lidí,“ uzavírá Kern.