„Forma duelu je lákavá. Když dobře vyberete hosty, tak mezi nimi může snadno dojít ke konfliktu. ... Kolikrát jsme sami se sebou ve sporu, kdy jeden z nás by chtěl duel udělat. Například můžete přizvat Martina Konvičku a třeba Erika Taberyho – bude to sice zajímavější, ale je zde velká pravděpodobnost, že podstata věci zanikne v rovině osobních sporů. To znamená, že je lepší pozvat je samostatně a stejně můžete dosáhnout podobného výsledku,“ vyjádřil Veselovský.

Politika je podle něj konfliktem mnoha zájmů, ze kterého za ideálních okolností vyjde kompromis. „Ten konflikt s sebou nese i to, jak spolu politici mluví a označují se navzájem v médiích. Když to novináři přiživují, tak ano – jedná se jen o hádání, řvaní a osobní napadání. Ale dá se to udělat i jinak. Za mě je rozhovor moderátora s politikem mnohdy přínosnější, protože se nezastře jádro věci,“ podotkl.

Veselovský se následně vyjádřil také k Brexitu. Podle jeho tvrzení vyhrál ten, kdo šikovněji zalhal v předvolební kampani. Postěžoval si v té souvislosti na to, že jeho dcerám, žákyním základní školy, nikdo neřekl ani slovo, jak pracovat s fakty a jak nacházet informace na internetu. „Na jednu stranu je to také úkol rodičů, což je v pořádku, ale mám pocit, že by se ve škole mohlo klidně škrtnout pár předmětů a několik měsíců věnovat pouze tomu, aby děti dokázaly na internetu rozpoznat, co je lež, kdo se je snaží tím či jiným způsobem ‚očůrat‘ a tak dále,“ řekl.

„Kdybych to měl posunout konkrétně k referendu ve Velké Británii, tak by si člověk v momentě, kdy uvidí double decker s potiskem, kde je zmíněno číslo 350 milionů liber, neměl říkat, že to tak bude, protože je to někde napsané. Naopak by si měl úplně automaticky vyhledat, zda to tak skutečně je. Rázem by totiž zjistil, že se jedná o ohnuté číslo. Takhle je potřeba přistupovat ke všemu, ke všem faktům, s nimiž pracujete,“ dodal.

• Původní text ZDE

Dle Veselovského je důležité, aby člověk používal kritické myšlení úplně na všechno. „Pokud se k tomu bude přistupovat jakkoliv jinak, tak je to v háji a ten dotyčný spadne do toho, že uvěří něčemu. To je prvotní přístup k věci. Pak tam nastupuje osobní zkušenost s určitým druhem zdrojů a typem uvažování, která vám značnou část této prvotní práce dokáže smáznout, protože už rozpoznáte, co je v pořádku a co není. Díky kritickému myšlení, díky tomu, že se na všechno bude nahlížet jako na zpochybnění hodnou věc, zjistíte daleko víc, než jen to, jak je to ve skutečnosti,“ řekl.

V rozhovoru také zmínil své nejlepší rozhovory – podle jeho slov to bylo například interview s lobbistou Ivo Rittigem či s protiislamistou Martinem Konvičkou. „Jsou to ty rozhovory, které vás posunou dál – vyžaduje to odlišnou přípravu a samotný rozhovor je naprosto jiný než ostatní, které děláme. Musíte k tomu přistupovat jinak a vystoupit z komfortní zóny, ve které se pohybujete při běžných rozhovorech, to je právě ta zkušenost, co vás posune někam jinam,“ řekl.