„Moje jméno je Ahmed. Utekl jsem ze Sýrie. Stále jsem v Česku, ale už to snad nebude na dlouho. Protože to, co jsem tady zažil, bych nikomu nepřál. Opravdu nikomu,“ píše na úvod Honzejk.

Následně popisuje motivace běžence, který by chtěl v České republice žít. „Chtěl jsem po všech těch hrůzách v Sýrii pro rodinu něco klidnějšího. Žádné Německo, kde se útočí na ubytovny běženců, nebo Francii, kde řádí islamisté, a místní se proto na muslimy dívají podezíravě.“

Česko by si vybral, protože se tu nic neděje a je tu klid. „Z xenofobie jsem strach také neměl. Žádní muslimové v Česku nejsou a nikdo na světě přece není takový zpruzenec, aby si stěžoval na něco, s čím nemá žádnou zkušenost, říkal jsem si,“ vypráví slovy uprchlíka Ahmeda.

A pak začne kritizovat rozhodnutí ministra vnitra Chovance, který chtěl uzavřít hranice s Rakouskem, když je Rakousko zavře také. „Nedávalo to smysl. Odkud by uprchlíci do Česka šli, když by se nedostali ani do Rakouska?“ ptá se Honzejk a pak namítá, že Chovanec přece není jediný, kdo má problémy s geografií. „Třeba Rusové se při bombardování v Sýrii běžně pletou i o stovky kilometrů, takže od pana Chovance je to vlastně neškodná mýlka.“

„Krásná země. Žádný fanatismus, jen uvolněnost, láska, tolerance, říkal jsem si. Pak to ale začalo. Z benzinky jsem zavolal ženě, že jsem konečně v Česku. Nějaký strýc v rádiovce slyšel arabštinu, taky někam zavolal a za chvíli jsem měl na rukou pouta,“ uvažuje Honzejk a dodává, že o několik podpisů česky psaných dokumentů později a za doprovodu česky hovořící policie skončil uprchlík v antonu.

Celý text zde

Opře se i do nedávných demonstrací v Praze na Václavském náměstí, kde se mávalo šibenicemi. „Že prý je to parta nějakého Konvičky, odborníka na motýly, který dokázal přesvědčit místní, že co muslim, to zakuklený terorista. I jinak příčetní čeští politici se prý bojí, aby jim nesebral voliče, takže pro jistotu říkají totéž co on.“

Pomyslná cesta uprchlíka pak končí v Bělé pod Bezdězem. „Říkali tomu detence, ale vypadalo to jako normální vězení. Byly tam i děti, což se podle konvencí nesmí, ale řekli nám, že zatímco my dospělí jsme zavření, děti jsou jen ubytované, takže je to O.K. Peníze si každopádně brali za děti i za dospělé. Takový trik by nevymyslel ani Asad.“

Následně Honzejk popisuje, jak z pohledu uprchlíka mohla vypadat návštěva prvního člena české politické reprezentace. „Vypadal jako Japonec, takže jsem čekal, že se nás zastane. Ale začal křičet, že cizince v Česku nechce a že by měli přidat ještě klubko ostnatého drátu. Pak už mě nepřekvapilo nic. Ani to, že když přijel ministr spravedlnosti, dozorci ho vůbec nepustili dovnitř.“

Cesta uprchlíka končí odchodem z detence, kdy už nemá žádné peníze. „Na nádraží mě zastavil chlápek, asi od tajné služby,“ popisuje slovy uprchlíka strach, který tajné služby vyvolávají. „Ale on mě jen poprosil, abych na Facebooku arabsky popsal své zážitky.“ A to vše v rámci kampaně, která má za úkol odradit běžence od cesty do České republiky. „Česko bych opravdu nikomu z krajanů nepřál,“ uzavírá Honzejk svůj komentář.