Všechny ceny mají společné jedno. Naprostou většinu z nich udílí západní organizace, nebo organizace fakticky řízené západními zeměmi.
„Když se na ceny a jejich laureáty podíváme, zjistíme, že lidumilné chování není zdaleka tím nejdůležitějším kritériem jejich udělení. Zásadnější je, aby kandidát reprezentoval určité myšlení, myšlení, které koresponduje s myšlením současného Západu,“ píše Jurnečka.
Tvrdí, že nevládky a neziskovky jsou nástrojem zahraniční politiky Západu na podporu prozápadní opozice v ještě „nedobytých“ zemích. Oceňovaní lidé jsou téměř vždy tváří této opozice. „Obvykle líbivou tváří, na jejímž image se samozřejmě dál pracuje a pěstuje se její podoba jakožto nositele humanity,“ podotýká Jurnečka.
Celý text je ZDE
Podle něj taková postava musí být dobře vybrána. Vždy to bude někdo, jehož rétorika nese silný morální „étos“, někdo, kdo snadno v myslích lidí zaujme roli morální autority, a kdo tedy současně „legitimizuje“ a učiní sympatickými všechny kroky Západem vybraného a podporovaného politického subjektu.
Bloger přináší příklady takových postav: Nelson Mandela, Michail Gorbačov, Václav Havel, Viktor Juščenko, Aun Schan Su Ťij, atd.
Udílení cen je šikovný nástroj na financování opozice
Systém udílení cen spřízněným osobnostem je zároveň systém, který sám sebe posiluje. „Každé takové hnutí, když je pozvednuto na určitou úroveň, si založí svoji vlastní cenu, kterou oceňuje spřízněné myslitele. Takže Václav Havel dostane cenu od Evropského parlamentu a Evropský parlament dostane cenu Václava Havla. Ti oba pak ocení například Viktora Juščenka na Ukrajině, Juščenko založí nadaci, která ocení Václava Havla a Evropský parlament. V neposlední řadě, ceny jsou obvykle doprovázeny nezanedbatelnou finanční částkou, což z udílení cen dělá další šikovný nástroj financování opozice v zemi zájmu,“ píše Jurnečka s tím, že celý systém funguje, či spíše fungoval, skvěle.
Lidé totiž přestali brát vážně i samotnou královnu těchto cen, Nobelovu cenu za mír. „Jásir Arafat, Al Gore, Barack Obama, Evropská unie. To vše bije do očí už moc a jako sláma z bot z toho čouhá snaha oceněním podpořit a legitimizovat postoje a směr politiky zastávané oceněnou osobností. Globálním oteplováním počínaje, přes unifikaci Evropské unie, až k ocenění nebílé volby amerického prezidenta,“ píše bloger.
Jestli nobelovku opravdu dostane papež nebo Merkelová...
Dodává, že nyní je prý nejžhavějším kandidátem na nobelovku Angela Merkelová, případně papež František. U obou za jejich postoj k uprchlické krizi.
Pokud to tak opravdu dopadne, budeme prý vědět s jistotou dvě věci: Za prvé, neplatí definice Nobelovy ceny, jako ceny, která se uděluje za činy vedoucí k bratrství mezi národy. „Protože výsledkem Merkelových činů je a ještě bude jen více nenávisti mezi národy,“ píše Jurnečka.
Za druhé bude jasné, že je to poslední zoufalý pokus jak „vítačství“ v očích obyvatel Evropy obhájit. „Myslím si však, že je to snaha marná. Žijeme v čase pádu hrdinů a ikon. Když papež František prohlásí, že to, co zažíváme, sice je arabská invaze, ale že ji musíme přijmout, neboť nás obohatí, dokonce i disciplinovaní katolíci namítají, že nechtějí být obohaceni jako statisíce jejich trpících souvěrců na Blízkém východě,“ dodává bloger.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam