Událostí, která přinesla střet hlavy státu s předsedou vlády, začíná Petr Žantovský představení toho, co zajímavého v uplynulém týdnu ve sdělovacích prostředcích objevil. „Přesně v duchu tradičního pravidla, že český novinář se nejraději zabývá věcmi, k nimž si nemusí nic nastudovat, kde si utvoří a pak hlučně razí bezpracné stanovisko, probíhá většinu týdne tzv. kauza Karla Srpa. Připomenu stručně, oč jde. Prezident má pravomoc jmenovat jednoho z devíti členů Etické komise ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Prezidentův návrh podléhá kontrasignaci premiéra. Prezident Zeman navrhl svého spolupracovníka Karla Srpa a premiér Sobotka jej odmítl kontrasignovat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Podle něj tím vznikl jednak jistý právní otazník, a především úplně zbytečný další boj mezi Hradem a Strakovou akademií. „Jakmile ke sporu došlo, zmocnili se ho nejen už řečení novináři, pro něž je to laciné téma, ale také mnozí kádrováci ze všech možných koutů. Vcelku lze pochopit názory písničkáře Jaroslava Hutky nebo svérázného myslitele Mirka Vodrážky, ačkoli jejich argumenty jsou zpravidla spíše emocionální povahy. Nicméně mají s minulým režimem své vlastní účty a mnoho věcí se jim nutně jeví s jistou vyšší expozicí. Absolutizující postoje, které do debat vnáší třeba stávající předseda oné Etické komise Jiří Kaucký, už jsou více překvapující. Když se Kaucký narodil, Jazzové sekci, jejímž jedním z otců byl i Karel Srp, už táhlo na čtvrtý rok existence,“ poukazuje mediální odborník.

Kádrovací výroky by si předseda komise mohl odpustit

A v cestě zpět časem pokračuje i další poznámkou. „Když se odehrávaly nejnepříjemnější kapitoly jak sekce samotné, tak Srpova života, chodil Kaucký do mateřské školy. Tím neříkám, že se jako historik nesmí zabývat moderními dějinami, ale mohl by si odpustit apodiktické kádrovací výroky na adresu lidí, kteří usilovali o mnohé dobré a překonávali mnohé zlé, a to zpravidla tak, jak situace umožňovala. Do toho se lidé jako Kaucký při nejlepší vůli vžít neumí. Na rozdíl od Srpa – nebo, s prominutím, též mé osoby – nikdy nebyli na výslechu u StB. Nemohou proto vědět, co tam vyslýchaný prožíval. Měli by tedy být ve svých soudech zdrženlivější a věcnější,“ doporučuje Petr Žantovský.

Kromě toho považuje za zvláštní, že Jiřímu Kauckému a jemu podobným nevadí, že členem Etické komise je Petr Pithart, který vstoupil do KSČ už v roce 1961. „To znamená, že byl členem vyvolené státostrany skoro po celou éru nechvalně známého Antonína Novotného. Nikdy jsem neslyšel z Kauckého a podobných úst jediné slovo odporu proti setrvávání Petra Pitharta v Etické komisi. Proč? Důvod je zřejmý. Oni by řekli, že se přece z kovaného soudruha Pitharta stal bojovník proti soudruhům, a tím se přece napravil. Podle téže logiky by se tedy dalo říci, že kdyby Karel Srp spolupracoval s StB, což není prokázáno a soud vyřkl verdikt opačného znění, ale dejme tomu, že ano, pak by nesporně týž Karel Srp vše napravil svým vězněním v 80. letech za činnost nepřátelskou socialismu,“ upozorňuje mediální analytik.

V mediální bramboračce lze přes Srpa nakopnout Zemana i Babiše  

Pro tento diametrálně odlišný přístup k oběma pánům má jednoduché vysvětlení. „Jak už to tak u nás bývá – měříme stejnou nebo obdobnou věc u dvou různých lidí dvěma různými metry. Volba toho metru je samozřejmě dána tím, jaký vztah máme k tomu ‚měřenému‘. S Pithartem se kamarádíme, se Srpem ne. Proč? Protože Srp pracuje pro Zemana. Pravým terčem kampaně tedy není Srp, nýbrž Zeman. To je myslím pravý výklad celé této nepříliš důstojné mediální bramboračky,“ myslí si Petr Žantovský a dodává, že by pozornému sledovateli tohoto dění neměl uniknout ještě jeden detail, který se dal postřehnout ve vysílání veřejnoprávní televize.