Připomínají, že Šťáva se s Oršulou už dlouhá léta pře o odměnu za právní služby. Oršula dříve zastupoval Šťávu ve sporu jeho firmy Diag Human se státem. S ním se soudí o miliardy korun za zmařené obchody s krevní plazmou.

Nyní společnost Diag Human česko-švýcarského podnikatele Josefa Šťávy posílá na svého bývalého právního zástupce Jiřího Oršulu vyšetřovatele. Viní ho z podvodu a porušování cizích práv. V textu trestního oznámení, které má deník k dispozici, se pak mluví i o falšování listin a podpisu miliardáře Šťávy. Cílem mělo být obohacení se na úkor dnes již bývalého klienta.

Trestná činnost se měla odehrávat převážně v Bechyni, kde Šťáva vlastní renesanční zámek.

Oršula: Jde o běžný spor klienta a advokáta o odměnu

„Orgány činné v trestním řízení mě nepožádaly o podání vysvětlení ohledně nějakého nového trestního oznámení. Diag na mě občas podává oznámení, všechna byla odložena. Jde přitom jen o běžný spor klienta a advokáta o odměnu,“ sdělil listu Oršula.

V arbitráži zastupoval firmu Diag Human od počátku Oršula. V roce 2002 vydali arbitři takzvaný částečný nález. V něm určili, že stát Šťávu poškodil a má mu zaplatit – prozatím – 327 milionů korun, konečná částka se pak měla vyčíslit v budoucnu. Když vláda v prosinci roku 2002 rozhodla, že sumu vyplatí, rozešly se Šťávovy a Oršulovy cesty. Právník totiž začal u ministerstva financí požadovat 30 procent z vysouzené sumy na základě smluv o právní službě z roku 1998, jimiž mu měl Šťáva část případně vysouzeného odškodného postoupit.

„Písemnosti z roku 1998 byly jen návrhy smluv, které dr. Oršula oznamovateli předkládal, ale ten je odmítal – dal dotyčnému na výběr: buď paušální měsíční odměnu sto tisíc, nebo podíl na eventuálním výsledku sporu. Proto je nikdy nepodepsal a smlouvy neuzavřel,“ píše ovšem Diag Human ve svém trestním oznámení.

Spor o to, zda má Oršula na část z vysouzených 327 milionů nárok, rozhodoval například pražský městský soud a právníkovi nevyhověl s tím, že jde o smlouvy neurčité, tedy neplatné. Šťáva a jeho lidé navíc argumentují tím, že jde kompletně o falza – podpisy podle grafologického rozboru placeného Diagem neodpovídají podpisu Josefa Šťávy, který navíc ve dnech, z nichž mají smlouvy být, nebyl v Evropě.

Oršula argumentuje posudkem odborníka

Oršula to označuje za nesmysl. „Mám posudek odborníka na písmoznalectví, který určil podpis pana Šťávy jako pravý. Jejich posudek je jen z oboru grafologie, která zkoumá z písma vlastnosti člověka,“ argumentuje právník s tím, že soud neposoudil smlouvy jako neexistující z důvodu nepravosti Šťávova podpisu. Odvolací řízení v tomto sporu nebylo ještě pravomocně ukončeno.

Obvinění směřující na Oršulu jsou podle listu hlavní součástí oznámení, v němž si miliardář Šťáva stěžuje také na to, že mu byla ukradena identita. Účastnit se této „krádeže“ měl i Oršula a lidé stojící za offshoreovou společností Dumfries Holding.

Dokumenty firmy registrované v daňovém ráji Svatý Vincent a Grenadiny totiž i na základě kopie osobních dokladů Šťávy tvrdí, že většinovým vlastníkem je právě Čechošvýcar. Firma si přitom dělala nárok na část miliardového odškodného, kterého se chtěla společnost Diag Human domoci v rámci arbitráže na státu.

Kalvoda: Za tímhle žertíkem jsou lidé z českého politického prostředí

„Zneužití identity mého klienta je velmi závažný čin a doufám, že bude řádně prošetřen. Myslím, že tenhle žertík jde na vrub týmž osobám z českého politického prostředí, které si v arbitráži chtěly privátně přivydělat na účet státu,“ uvedl k tomu pro list Šťávův advokát Jan Kalvoda.

Na základě mezitímního arbitrážního verdiktu z roku 2002, který přisoudil Diagu částečné odškodné, rozhodci počítali, kolik by měla firma inkasovat celkem. Kalkulace s pomocí několika expertních posudků předních poradenských firem se vlekla až do roku 2008. Stát byl tehdy odsouzen k placení více než osmi miliard korun. Hned se ovšem odvolal k přezkumnému řízení. Do něj se už hlásily offshoreové firmy včetně zmíněné Dumfries s tím, že jim Oršula svou údajnou pohledávku za Šťávou postoupil. Čechošvýcar Oršulovy nároky nikdy neuznával a bránil se i připuštění firem z daňových rájů do arbitrážního řízení.

A to, že jak offshoreové struktury, tak dříve i sám Oršula se do arbitráže hlásili na základě falešných dokumentů, má být právě trestným činem podvodu. Mohli totiž uvést arbitry v omyl, na jehož základě by je připustili do řízení, a tím způsobili v případě prohry státu škodu jak Diagu, tak také republice samé.