„Osobně je Trump milý chlapík, politicky je odpudivý. Symbolizuje přesně to, co on sám na Americe kritizuje, a jeho voličům to nevadí,“ hodnotí Dlouhý s tím, že Trump je příkladným populistou, kterých se na světě objevuje stále více.

Jeho voliči zdá se žádají změnu společenského uspořádání. Začínají hledat řešení svých potíží u „miliardářských byznysmenů, kteří slibují efektivnost rozhodování, když budou stát řídit jako firmu,“ a obdivují autoritářskou politiku podobnou té, kterou provozuje Vladimir Putin.

„A není se co divit: parlamentní demokracie ochromily všechny rozhodovací mechanismy – od velkých infrastrukturních projektů až po třeba výchovu dětí – nesmyslnou džunglí regulace,“ poznamenává Dlouhý s tím, že populisté mají dnes zkrátka obrovské množství střeliva, které lze použít a získat si tím podporu veřejnosti.

Celý text zde

„Voliči přestali věřit tomu, co jim jejich elity desetiletí popisovaly jako jediný správný model rozvoje ekonomiky a společnosti, a odpouštějí osobní hříchy každému, kdo jim slíbí něco jiného,“ míní Dlouhý a dodává, že „Trumpové mimořádně těží z degenerace zavedených politických stran“. Každého onálepkují, všem se vysmějí, všechno jim projde.

Problém vzestupu populistů připisuje Dlouhý částečně na vrub i právě tradičním politickým stranám, které byly tak dlouho přesvědčené o vlastní nedoktnutelnosti, až jim zcela ujel vlak. Přesto by si lidé měli uvědomit, že základem naší společnosti stále zůstává liberální demokracie, tržní ekonomika a parlamentní mechanismy, jakkoliv neefektivní.

„Populisté navíc otevřeně klamou či přímo lžou, ale hlavně – nenabízí žádná skutečná řešení,“ připomíná Dlouhý. Trumpovy výkřiky jsou podle něj naprosto nesplnitelné stejně tak jako lživá kampaň zastánců Brexitu. Lidem však potrvá nějakou dobu, než to celé pochopí.

„Americké volby jsou vyhroceným příkladem téměř neřešitelné volby mezi symbolem deziluze a nadutým, omezeným, nicméně mediálně zručným populistou. My v Evropě dosud před takto mizernou volbou nestojíme. Zatím ne,“ myslí si Dlouhý. Nemáme k tomu však daleko a je třeba, aby i standardní politické strany se probraly a začaly jednat. Jinak nás dozajista čeká podobná „Sofiina volba“, jako čeká Američany.