„Otázka, co by se v ekonomicko-politickém slova smyslu dělo, kdyby nedošlo k okupaci Československa 21. srpna 1968, patří mezi ty, na které by hospodářský historik vůbec neměl odpovídat. Žádná odpověď na ‚co by, kdyby‘ nemůže být totiž ničím jiným než pouhou spekulací,“ sdělil Váňa. Následně pak hovořil o vývoji v Československu, který podle jeho slov byl především vnitropolitickým a následně geopolitickým.

„O žádnou kontrarevoluci v tehdejším Československu zcela jistě nešlo. Celý proces uvolnění byl projektován a řízen místní komunistickou stranou, v rámci které tehdy dorostla k nároku na převzetí moci generace svazáků z padesátých let a ta se nyní právě touto cestou k moci tlačila,“ dodal Váňa.

Ale již ke spekulacím. „Tanky koncem prázdnin roku 1968 nepřijíždějí a pražské jaro přerůstá v pražský podzim, proces uvolňování ve společnosti pokračuje. Ta část členů Ústředního výboru Komunistické strany Československa z mladé generace kolem Alexandra Dubčeka, Josefa Smrkovského, Zdeňka Mlynáře, Věňka Šilhána, Václava Slavíka a dalších definitivně přebírá moc a realizuje ‚Akční program KSČ‘ tak, jak byl přijat v dubnu 1968,“ zmiňuje Váňa a připomíná i reformu ekonoma Oty Šika.

Původní text ZDE.

„Původní nadšení z reformy ochabuje, ve společnosti se začínají ozývat hlasy zklamání. Mezitím ale naši ‚komunisté s lidskou tváří‘ už museli ze svého úhlu pohledu ‚umravnit‘ všechny radikální společenské živly, jak začínají nazývat jednak o znovuvzkříšení usilující sociální demokracii, ale také v rámci obrodného procesu vzniklé politické kluby, jakými byly například KAN nebo K 231,“ popsal Váňa.