Jaký je Bohuslav Sobotka premiér? Politolog Zdeněk Zbořil potvrdil svůj zkušený nadhled: „Samozřejmě že si Bohuslav Sobotka dopřál také luxusu státnických a stranických chyb a omylů a jeho kritici mu je dnes a denně umějí vyčítat lépe než my. Ale myslím si, že se nesluší mu je v předsjezdové vzrušené stranické atmosféře připomínat.“ Nepochybnou zásluhou Bohuslava Sobotky je podle Zbořila skutečnost, že udržel a zřejmě udrží rozhádanou koaliční vládu do konce jejího termínu pohromadě. „Když víme, že od roku 1993 jsme měli, pokud se nemýlím, 11 vlád + 2 úřednické, a jen dvěma, včetně té menšinové, se podařilo dosloužit. Ostatní se rozkládali silami členů koaličních stran, jistě k radosti českého politického zákulisí: Klaus, Zeman, Sobotka jsou jediní tři premiéři, kteří vydrželi ve svých úřadech, i když často za cenu různých ústupků a také za podivného vztahu mezi prezidentem a vládou, ať už byl prezidentem a premiérem kdokoli.“ A připomíná i tuto situaci: „Sobotkovým úspěchem bylo jistě také to, že ČSSD udržel pohromadě po neúspěšných volbách do krajských zastupitelstev a že ‚ustál‘, jak se u nás nepěkně říká, osobní animozity a neurvalé boje o moc ‚ve straně a státu‘.“

Sociálnost, socialismus, prodej OKD, neplacení dluhu panu Altnerovi...

V ČSSD podle premiéra nejsou různé názorové proudy. „Nemyslím si, že jsou ve straně názorové proudy. Já si myslím, že ve straně jsou spíš různí lidé, kteří mají různé ambice a občas se střetávají s ambicemi jinými. Soc. dem. je velmi silně sjednocená za tím, co prosazuji: abychom byli silně levostředově vymezená politická strana,“ uvedl Sobotka v rozhovoru pro Právo. „Jsem spíše kritický vůči panu Sobotkovi, ale musím s ním souhlasit, že v ČSSD ‚nejsou různé názorové proudy‘. A pokud jsou, jsou to jen malé vlnky, které vznikají za pomoci generačních ‚starých struktur‘ v ČSSD. Možná ale tím oba myslíme něco jiného,“ komentuje vyjádření premiéra Zbořil. „Já v ČSSD postrádám nějaký názor, který by jí získal pomalu odcházející členy a voliče a pomohl vysvětlit olbřímí skandály, které stranu v poslední době provázejí,“ dodal. 
Politolog se také zamýšlí nad tím, co znamená být „levo-středově vymezená strana“ a co si vlastně v soc. dem. představují pod pojmem „levice“. „Sociálnost, socialismus nebo prodej OKD, neplacení dluhu panu dr. Altnerovi, který sociálnědemokratickou levicovost dokonce už ani nepřežil? Nebo snad ‚reformu PČR‘ a vytvoření Centra proti terorismu a hybridním válkám? A jak to je s tím nadáváním nejdříve Vladimiru Putinovi, dnes pro změnu americkému prezidentovi, zvyšováním rozpočtu NATO  a s podobnými ‚levo-středovými‘ nápady?“ pokládá řečnickou otázku.

Zbořil připomíná i historické souvislosti: „ČSSD se zrodila ze ‚starých‘ a zahraničních sociálních demokratů – pamětníků, komunistů postižených lety 1968–1969 a následujícími perzekucemi, některých členů předlistopadových NF národních socialistů a těch, kteří po listopadu 1989 potřebovali nastoupit do nějakého vlaku, který by je někam dovezl. A potom museli přežít dvou- až třígenerační změnu.To by snad bylo nad síly zakladatele Ladislava Budečského Zápotockého, nebo dokonce samotného Karla Marxe. K nim se strana ovšem dnes už nehlásí.“