„Teď abstrahujme od rozdílu mezi epidemií samotnou a zvolenými metodami k jejímu ukončení (i když se od toho v podstatě abstrahovat nedá a nemá), ale obojí se stalo, a dnes ve svém součtu přetrvává. Proto je legitimní mluvit o tomto fenoménu jako o celku“, napsal Klaus v prohlášení. Podle něho lze předvídat, že pandemie se stane významným milníkem ve vývoji společnosti u nás i ve světě.

Připomíná v tomto kontextu filosofa Baršu, který podobně předpokládá, že bude mít tato krize „obdobné epochální důsledky, jaké měly světové války minulého století“. Předzvěst se vztahuje také k významné změně ve vztahu jednotlivce a státu, a také v ekonomické oblasti ve vztahu trhu a státního intervencionismu.

Podle Klause dojde k dalšímu zesilování tendencí, které lze ve společnosti pozorovat v posledních desetiletích. „Už tento vývoj jsme považovali za varovný, ale pořád ještě existovaly nezanedbatelné brzdy a protitlaky. V boji s tímto koronavirem však padla velká část dosavadních politických a společenských tabu. Došlo k ohromnému posílení moci státu nad občany. Řada politických aktivit byla zastavena. Pohyb lidí byl omezen. Moc bezpečnostních složek vzrostla (ministerstvo obrany by si jinak nedovolilo navrhovat suspendování parlamentu). Vzrostl dohled nad celou společností a nad jednotlivci prostřednictvím digitálních technologií,“ píše ve svém komentáři bývalý prezident s tím, že výčet představuje výraznou hrozbu pro demokracii a občanské svobody. Připomíná také fakt, že výjimečný (či nouzový) stav dával vždy v dějinách politikům alibi pro získání více moci.

Pokládá si pak otázku, zda bude možné očekávat návrat k normálu, alespoň k normálu, který tu panoval v posledních desetiletích. „Nebo už definitivně nastane Huxleyho ‚Brave New World‘? Bude naděje na změnu, nebo se současná krize, a z ní plynoucí nové společenské uspořádání světa, Barša říká ‚odchod minulé epochy‘, stane novou realitou?“ zamýšlí se. A upozorňuje, že někteří bystří komentátoři si všímají, že nás ohrožuje „virus mnohem smrtelnější než SARS-CoV-2“. Tím míní především „opomíjení a zanedbávání hodnot, na nichž stála naše civilizace po celá staletí“.

Západní společnost podle něho považovala mnoho věcí za samozřejmost, a to díky zažité prosperitě posledního desetiletí. Tuto samozřejmost si pak lidé také nárokují. Luboš Motl podle něho velmi trefně říká, že se i „nesmrtelnost stala další položkou ve stále delším seznamu lidských práv, na které mají občané nárok“.  Nárok na onu „nesmrtelnost“ však formuluje pouze lidská pýcha, která pro to nemá žádné opodstatnění.