„Teď abstrahujme od rozdílu mezi epidemií samotnou a zvolenými metodami k jejímu ukončení (i když se od toho v podstatě abstrahovat nedá a nemá), ale obojí se stalo, a dnes ve svém součtu přetrvává. Proto je legitimní mluvit o tomto fenoménu jako o celku“, napsal Klaus v prohlášení. Podle něho lze předvídat, že pandemie se stane významným milníkem ve vývoji společnosti u nás i ve světě.

Připomíná v tomto kontextu filosofa Baršu, který podobně předpokládá, že bude mít tato krize „obdobné epochální důsledky, jaké měly světové války minulého století“. Předzvěst se vztahuje také k významné změně ve vztahu jednotlivce a státu, a také v ekonomické oblasti ve vztahu trhu a státního intervencionismu.

Podle Klause dojde k dalšímu zesilování tendencí, které lze ve společnosti pozorovat v posledních desetiletích. „Už tento vývoj jsme považovali za varovný, ale pořád ještě existovaly nezanedbatelné brzdy a protitlaky. V boji s tímto koronavirem však padla velká část dosavadních politických a společenských tabu. Došlo k ohromnému posílení moci státu nad občany. Řada politických aktivit byla zastavena. Pohyb lidí byl omezen. Moc bezpečnostních složek vzrostla (ministerstvo obrany by si jinak nedovolilo navrhovat suspendování parlamentu). Vzrostl dohled nad celou společností a nad jednotlivci prostřednictvím digitálních technologií,“ píše ve svém komentáři bývalý prezident s tím, že výčet představuje výraznou hrozbu pro demokracii a občanské svobody. Připomíná také fakt, že výjimečný (či nouzový) stav dával vždy v dějinách politikům alibi pro získání více moci.

Pokládá si pak otázku, zda bude možné očekávat návrat k normálu, alespoň k normálu, který tu panoval v posledních desetiletích. „Nebo už definitivně nastane Huxleyho ‚Brave New World‘? Bude naděje na změnu, nebo se současná krize, a z ní plynoucí nové společenské uspořádání světa, Barša říká ‚odchod minulé epochy‘, stane novou realitou?“ zamýšlí se. A upozorňuje, že někteří bystří komentátoři si všímají, že nás ohrožuje „virus mnohem smrtelnější než SARS-CoV-2“. Tím míní především „opomíjení a zanedbávání hodnot, na nichž stála naše civilizace po celá staletí“.

Západní společnost podle něho považovala mnoho věcí za samozřejmost, a to díky zažité prosperitě posledního desetiletí. Tuto samozřejmost si pak lidé také nárokují. Luboš Motl podle něho velmi trefně říká, že se i „nesmrtelnost stala další položkou ve stále delším seznamu lidských práv, na které mají občané nárok“.  Nárok na onu „nesmrtelnost“ však formuluje pouze lidská pýcha, která pro to nemá žádné opodstatnění.

Ve svém zamýšlení nad dalším vývojem bývalý prezident očekává existenci dvou vzájemně se podporujících tendencí. „Jednou bude posilování dosavadních, ne příliš příznivých trendů – druhou bude vznik nových, protože tato pandemie ‚uvolnila stavidla‘, která bude těžké vrátit zpátky,“ upozorňuje.

Patrné bude pokračovat posilování moci státu, vlády a centrální banky, na úkor oslabování volného trhu a svobody jednotlivce. Zesilovat budou tendence všestranné a trvalé kontroly občanů, zesilování státního řízení ekonomiky. Rostoucí dluh státu bude následován také velkou inflací. Ta sice podle Klause dluhy „sníží“, ale spolu s tím sníží i významnou část bohatství celého světa a znehodnotí úspory obyvatelstva. „Bývalý viceguvernér ČNB Hampl obhajuje kvantitativní uvolňování (neboli tisk peněz) a hrozí, že když to ještě všichni nechápeme, bude třeba nás ‚edukovat‘. To už jsme zažili“, varuje bývalá hlava státu.

„Útok na hotovostní placení byl dříve veden jako boj s černou ekonomikou, dnes spíše jako boj se zbytky koronaviru na bankovkách. Každý argument je pro nositele ‚nového světa‘ dobrý“, pokračuje Klaus.

Ve své predikci budoucího vývoje nezapomíná ani na posilování tendence pracovat z domova (home office), která povede k atomizaci společnosti. Dramaticky se zvýší role internetových obchodů, tedy i další lidská izolace.

Velkým otřesem projde Evropská unie a mezinárodní organizace. Posílí se postavení Číny v mezinárodních vztazích. „Dojde k posunu od současné podoby globalizace směrem k blokovému uspořádání světa. Budou se více a více prosazovat ‚mladé‘ státy, státy jiných kontinentů, na úkor ‚unaveného“ Západu“, popisuje a dokončuje „pokus o pozitivní, deskriptivní pohled“.

„Nyní pohled normativní – co by bylo třeba, aby se stalo. Přáli bychom si:

– posílení pozice národních států, obnova jejich hranic a braní ochrany těchto hranic vážně (racionální propustnost hranic ano, ale hranice musí zůstat hranicemi);

– návrat k vyvážené zahraniční politice, založené na obraně národních zájmů (na základě mnohokrát opakované zkušenosti, že se o nás, když jde do tuhého, stejně nikdo nepostará);

– přehodnocení bezpečnostních rizik (jejichž formulace je předpokladem jakékoli racionální zahraniční politiky);

– zodpovědně stanovit rozsah strategické výroby a zásob (dnešní epidemie ukázala, že je třeba opustit víru, že se vše potřebné vždy rychle doveze);

– návrat k politice (od videopolitiky a od televizní politiky řízené pány Moravci, od nahrazování politiky tiskovými konferencemi) a to návrat k parlamentní politice, založené na ideologicky jasně vymezených politických stranách (což předpokládá opuštění populistické teze, že pravo-levý konflikt, konflikt o více nebo méně státu a o více nebo méně svobody jednotlivce, je už dávno věcí minulosti);

– návrat k tržní ekonomice, což znamená opuštění dnešní verze diktátu politiky nad ekonomikou (neobáváme se znárodňování, vyvlastňování a znovuzavádění centrálního plánování, ale nových, chytřejších podob téhož);

– opuštění „nárokové společnosti“, ve kterou se proměnil dnešní Západ (a my s ním);

– odmítnutí zhoubných doktrín jako je klimatický alarmismus, genderismus, multikulturalismus (a to všechno zabalené ve falši politické korektnosti)“,

uzavírá výčet Klaus a závěrem dodává, že pokud všechno toto nenastane, pak vůči další pandemii budeme bezbranní stejně, jako tomu je dnes.