V rámci jednání tripartity, tedy zaměstnavatelských svazů, vlády a odborů, nastal nedávno dlouho očekávaný konsenzus nad novou podobou zákoníku práce. Aktivita odborových bossů však přinesla překvapivou změnu. Poslanci budou diskutovat nad pozměňovacími návrhy, které tripartita odmítla a nad kterými zůstává zdravý rozum stát.

 

Namátkou  pár příkladů.

 

První – povinnost pro všechny druhy zdravotnických zařízení odměňovat zaměstnance podle tabulek bez ohledu na zřizovatele – to je nůž do zad těm podnikatelům, kteří v rámci zdravotnického systému vytvářejí pracovní příležitosti pro zdravotnický personál, sestřičky a lékaře. Vznikne snad na oplátku povinnost občana pravidelně navštěvovat lékaře, a tak vytvářet soukromým subjektům z oblasti zdravotnictví nárok na platby od pojišťoven? 

 

Druhý – povinnost pro zaměstnance dodržovat bezpečnostní předpisy zaměstnavatele v místě svého trvalého bydliště. I za opaření čajem doma by nesl plnou zodpovědnost zaměstnavatel jako za pracovní úraz, pokud by zaměstnanec doložil, že se opařil ve chvíli, kdy pracoval pro firmu, která mu umožnila práci z domova.

 

Třetí – právo odborářů na kontrolu bezpečnosti práce a zastavení výroby. Copak je možné, aby stát umožnil v tak složité oblasti, jakou je bezpečnost práce, dohled nad dodržováním právních předpisů nikým nekontrolovaným laikům, když sám zaměstnává odborníky ve Státním úřadu bezpečnosti práce? Výsledek kompromisu, který se měsíce připravoval na tripartitě mezi partnery, kterými jsou vláda, odboráři a zaměstnavatelé, vypadá, že je fuč. Ve slušné společnosti je ale přece kladen důraz na to, že dohody platí! Jediný, kdo směr diskuse může vrátit k původní dohodě, jsou poslanci, kteří se budou scházet již v nadcházejícím týdnu. Jen ti totiž mohou otupit ostří nabroušené kudly odborových bafuňářů, která míří do ledví nejen zaměstnavatelům, kteří dávají člověku vydělat, ale i samotným zaměstnancům, kterým bere svobodu při dojednávání svých úvazků.

 

Dvakrát měř, jednou řež, říká se. Doufám tedy, že se zákonodárci budou řídit zdravým rozumem. To je nejlepší obrana proti nesmyslným návrhům, které mohou zničit u zaměstnanců oblíbený home office a normální pracovní prostředí, založené na dohodě dvou plně svéprávných subjektů – zaměstnance a zaměstnavatele. Je potřeba si uvědomit, že ani jedna ze stran si od zákoníku práce nepřeje žádný nesmyslný diktát povinností!

 

Zdroj: Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky – KZPS ČR