„Jakkoliv prakticky každá vláda ‚hraje své tak zvané zájmy‘ a ‚její firmy‘ ovlivňují ‚její postoje‘, v případě velké země (resp. té nejsilnější) značí tato politika něco trochu jiného. Je účinnější, a proto může vést k napětím. Tlak na prosazení vlastních cílů, v případě těch větších, sdílených s dalšími velkými zeměmi (ale nikoliv nutně se všemi), bude zvyšovat možnost rozštěpení Unie na ‚pomalou a rychlou‘. Z té pomalé se postupně stane ‚neunie‘. Menší Unie bude pak více dominována velkými zeměmi, což zostří vztahy s těmi menšími, hlavně tehdy, pokud si velké budou pomáhat silou, kterou jim velikost dává,“ míní Niedermayer.

„Jinými slovy, a doufám, že se mýlím, ve světě ‚po Merkelové‘ bude mnohem důležitější, abychom pochopili, o co jde, a opravdu dělali to, co je naším zájmem. Tedy podíleli se na tom, aby Unie byla jednotná, byla s to rozhodovat a neštěpila se. Je to velký úkol, zvláště pokud pohlédneme na realitu naší dnešní politiky. Ale selhání v něm by bylo naší historickou chybou. A je možné, že prostor pro chyby bude velmi malý,“ uzavřel s tím, že vláda kancléřky, která nebude šéfkou strany a bude „na odchodu“, bude vládou slabou. A i to je pro dnešní Unii podle Niedermayera zpráva dosti špatná.