Macron se připojil k „Rothschildům“ v roce 2008 a jeden z jeho přátel jej údajně tehdy varoval, že tento krok mu později může zkomplikovat jeho politickou kariéru. „Jsi si vědom, že bankovnictví není z pohledu mnohých žádná práce a že Rothschild není žádná banka?“ cituje britský deník z tehdejší konverzace horkého aspiranta na úřad francouzského prezidenta. Ještě před pravděpodobným úspěchem se však stal Macron terčem kritiky ostatních kandidátů.

Oficiální kandidát Socialistické strany Benoit Hamon požadoval, aby Macron zveřejnil seznam drahých darů. Levicový radikál Jean-Luc Mélenchon zase škodolibě poukazoval na „moc peněz“, která se skrývá za jeho kandidaturou. Jak ovšem Financial Times připomíná, Macron by nebyl první z francouzských prezidentů, který pracoval u Rothschildů. Osm let v této bance strávil nástupce Charlese de Gaulla Georges Pompidou.

Ačkoli Macron stále opakuje, že je nezávislý, podle profesora Luca Roubana může v očích mnohých působit jako kandidát globalizované elity. Tehdejší kolegové na Macrona nicméně pějí jen slova chvály. Byl prý empatický a neustále a za cokoli děkoval. „Co mu zpočátku scházelo v oblasti technických znalostí a žargonu, vynahrazoval svými vládními kontakty,“ cituje Financial Times Macronovu bývalou šéfku Sophii Javaryovou.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

Ale již tehdy myslel Macron na svoji politickou kariéru, která se přece jenom snadněji buduje s podporou médií. „V roce 2010 poskytl bezplatné konzultace zaměstnancům deníku Le Monde v době, kdy byl deník nabízen k prodeji. Jeden z vysoce postavených manažerů v deníku vzpomíná, že nebylo jasné, na které straně vlastně Macron stojí. Udržoval kontakty se všemi a měl tak možnost se v mediálním světě dobře zorientovat.“

Macron ve své knize Revoluce nicméně roků strávených prací pro rodinu Rothschildů nelituje. „Poznal jsem, co je to práce. To by měl prožít každý budoucí politický vůdce,“ cituje Financial Times pasáž, kde se vyjadřuje ke své minulosti bankéře. Své bankovní schopnosti využil Macron v roli ekonomického poradce prezidenta Hollandea, kdy se mohl spoléhat mimo jiné na podporu rodiny Peugeot.

Doba strávená v bance podle britského deníku dokazuje, jak se snažil Macron využívat svých kontaktů uvnitř stávajícího systému. Přesto v rámci prezidentské kampaně později sliboval, že zbaví „zasvěcené“ jejich výsad. „Macron je symbolem francouzské oligarchické elity. Tato skutečnost může jen těžko korespondovat se slibem obnovy současného narušeného politického systému,“ konstatuje profesor Rouban.