„Německo je středobodem laskavé Evropy, vítající všechny zájemce z těch částí světa, kde se žije hůř,“ píše Varyš po útocích na Berlín. Důsledkem toho je, že do této země směřují davy uprchlíků s nejrůznějšími motivacemi. A jeho hlavní město tuto pestrost ještě zhušťuje.

„Berlín je symbolem kosmopolitismu, tolerance a nekonečného večírku ve světovém měřítku. Je vlastně s podivem, že k podobnému útoku tam nedošlo už dřív,“ myslí si. A doplňuje, že atentát na vánoční trhy pod kostelem, který je symbolem poválečného Berlína, byl nabit symbolikou. Včetně útoku na Vánoce, patetickou oslavu západní civilizace, naplněnou fetiši štědrosti a laskavosti.

Je prý oblíbené říkat, že náš klid skončil. Jenže, jak připomíná komentátor, Vánoce se slavit nepřestanou a život stejně půjde dál. Jak na to, to prý můžeme vidět zejména právě v Německu a v Berlíně, kde výkonné tajné služby dokáží účinně zamezit mnoha teroristickým aktům, aniž by to současně znamenalo omezení svobody a zavedení policejního státu.

Zděšení z terorismu ale podle něj ukazuje obecnější problém západní civilizace – odmítání smrti. „Všichni zemřeme,“ varuje Varyš. Základem našeho uvažování by nemělo být se smrti vyhnout, ale co možná nejvíce ji oddálit. A takto bychom měli uvažovat i o teroristických útocích. Pokud nás potká to, že při něm zemřeme, měli bychom to chápat tak, že to tak mělo být. Je to v rozporu s naší posedlostí zdravím a přežíváním, ale jinak to prý nejde.

A jak Varyš doplňuje, v jiných civilizacích je takové vnímání naprosto běžné. Připomíná zprávy z Turecka, Sýrie nebo události v Jemenu, o kterých už se v našich médiích raději ani nepíše... popravy v Saúdské Arábii nebo aktuální řádění prezidenta Duterteho na Filipínách. V tom by se od nich prý Evropa měla poučit.