Jak červená nit se dnešním přehledem mediálních zajímavostí vine téma Evropské unie, kterého se týkají všechny příspěvky. Ten úvodní se věnuje článku Daniela Kaisera, který pod titulkem „Komisař Oettinger odstraňuje ‚hodnotový nádor‘ ze střední Evropy“ vyšel v úterý 1. května na serveru Echo24. „To je nejlepší článek, co jsem tento týden četl. Věnuje se tomu, že komisař pro rozpočet Günther Oettinger navrhl, aby část unijních dotací byla podmíněna věrností takzvaným demokratickým hodnotám. To je úžasná formulace, trochu mi připomíná formát Evropské hodnoty. Asi to nebude podstatou daleko. Smyslem toho je boj proti neposlušným zemím, zejména Visegrádu, v první řadě Maďarsku a Polsku, které se staví nejvíce opozičně vůči mnoha bruselským výmyslům a nesmyslům,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Podstatou Oettingerem navrženého mechanismu je, že před poskytnutím peněz určených na dotace do příslušných zemí se má zkoumat, zda se příslušná země chová dostatečně konformně a dostatečně ctí tzv. evropské neboli demokratické hodnoty. „Pakliže by je nějaká země dostatečně nectila – je otázka, kdo to posoudí, jestli pan Oettinger, nebo nějaká jím jmenovaná komise, nebo Evropská komise či kdo vlastně – tak se jí dotace pozastaví, zmrazí, případně odeberou a podobně. To je naprosto neuvěřitelná arogance, sprostota a hnus, lepší slovo pro to nemám, něco takového si nedovolili ani komunisti. Ti měli rozmanité způsoby nátlaku, myslím tím komunisty třeba z RVHP, kde se plánovalo také společné hospodářství členských zemí sovětských satelitů, nikde se však neoperovalo nějakými demokratickými hodnotami,“ podotýká mediální analytik.

Fatalistická představa Evropy s částečně islámskou budoucností

Tento mechanismus obsažený v návrhu dlouhodobého rozpočtu Evropské unie na léta 2021 až 2027, který ve středu předložila Evropská komise, mu připomíná padesátá léta. „V nich byl základním kádrovým předpokladem pro hodnocení občana Československa tzv. klapoklidez. To je zkratka tehdy zavedené fráze ‚kladný poměr k lidově demokratickému zřízení‘. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsme totéž zažívali na školách se zkratkou mokobuko, což znamenalo ‚morální kodex budovatele komunismu‘. Je to úplně stejné – klapoklidez, mokobuko, evropské hodnoty, demokratické hodnoty, Günther Oettinger. Všechno je to jedna odporná neomarxistická hniloba, která prožírá Evropu, zbavuje nás práv, možností, svobod a všeho, co jsme si slibovali od společné Evropy, která měla být prostorem svobody. Dnes je to zcela jednoznačně prostor otroctví, a pokud jsme četli Hayeka, tak víme, že mezi svobodou a otroctvím je docela podstatný rozdíl,“ připomíná Petr Žantovský.

S potěšením zaznamenal, že na to v médiích konečně také někdo upozornil. „Velmi se mi líbí, že si toho Daniel Kaiser, kterého si vážím už z minula jako novináře velice korektního, povšiml a že to rozebral v komentáři jasně, čitelně, přitom nestranně, ale naprosto jednoznačně. V posledním odstavci píše větu, kterou bych ocitoval: ‚Člověk se těžko brání dojmu, že dvojí metr – míněno na ty jednotlivé země – je součástí plánu a že dokonce má být vidět. Z Visegrádské čtyřky se v posledních letech zformovalo jakési reakcionářské názorové ohnisko opozice k fatalistické představě Evropy s částečně islámskou budoucností‘. Myslím, že tady Kaiser velice přesně sáhl na nerv toho problému a dal dohromady dva body, které spolu velmi úzce souvisí,“ chválí mediální odborník.

K hodnotovém nádoru bujícímu prý v Maďarsku mainstream mlčí

Tím prvním je neschopnost západních členských zemí Evropské unie, které rozpoutaly migrační krizi, zejména tedy Německa a částečně Francie, řešit tuto svoji chybu. „Jak kdysi říkal smutně proslulý José Barroso, nedostatky v soudržnosti Evropy a nedůvěru vůči evropským federalizačním institucím a snahám řešme, a teď ho cituji: ‚Více Evropy‘. To je receptem pro Evropu - ‚více Evropy‘. Trochu mi to připomíná starý komunistický vtip o tom, že socialismus je nejlepší způsob řešení problémů, které by nevznikly nebýt socialismu. Tak to je přesně odvrácená strana mince s tím ‚více Evropy‘. Já si myslím, že Evropa se obnažuje čím dál více jako pokus o absolutně totalitní režim uprostřed umírajícího kontinentu,“ obává se Petr Žantovský.