Úvodní téma patřilo válkám a nepokojům ve světě. Jak se v tomto orientovat? „Měli bychom si říct, o co vlastně jde, kdo jsou hlavní hráči, jaký je český zájem a jaké jsou hrozby pro Českou republiku. A podle toho třeba začít jednat. Ale přijde mi, že tohle je neobvyklé, i když je to banální, co jsem řekl. Tvůrci české zahraniční politiky se spíš ohlížejí po těch hlavních hráčích, co dělají. A spíš tak jako od koho co opsat, to znamená: Hele, tohle je americká pozice, tak tu bychom mohli převzít. Tady je německá pozice, tu bychom mohli převzít. A není tam takový základní moment říct: Dobře, my máme to a to postavení, ty a ty zájmy, tak česká pozice by měla být ta a ta, a teď zkoumejme, jestli ji vůbec můžeme uskutečnit. K tomu nedochází. Ať už jde o Ukrajinu, o Blízký východ, tak jedeme podle určitých klišé. A jsou to klišé, která jsou často zakořeněna v České republice a většinou odpovídají zájmu některé vedoucí velmoci, podle které se řídíme. V obou těch konfliktech jedeme podle amerických zájmů,“ poznamenal Drulák. „Možná bych ještě řekl, že v tom izraelském se tou proizraelskostí vymykáme i těm Američanům,“ dodal. 

Drulák mimo jiné také hovořil o vyvěšování vlajek států, které Česko podporuje. „Myslím, že tohle je trochu fangličkářství. To, jakým způsobem Češi nakládají se symboly svého státu a symboly jiných států, se trochu vymyká. V létě jsem byl asi dvakrát v Polsku, což je země, která samozřejmě v tom ukrajinském konfliktu má pozici velmi jednoznačnou, která vychází z nějakých polských zájmů, ale přiznám se, že ukrajinských vlajek jsem v Polsku hodně neviděl. Po celém Polsku je vlajek asi tolik, co v našem krajském městě. Mně přijde, že tohle je takový zvláštní kompenzační syndrom, že prostě máváme těmi vlajkami... Byla to ta žlutomodrá, pořád přetrvává, ale teď zase přichází čas Davidovy hvězdy,“ popsal Drulák, že na Státní opeře už visí obě vlajky plus česká vlajka.

Řeč byla i o izraelském bezpečnostním aparátu, který je podle Druláka výjimečně kvalitně organizován. „Je to jedna z nejlépe organizovaných mašinérií na světě. Vzhledem k tomu, jak je Izrael malý stát, tak dokáže fungovat z hlediska svých bezpečnostních aparátů jako středně velká velmoc. Ale to, co se stalo před těmi téměř 14 dny, ukazuje, že i ten nejlépe připravený bezpečnostní aparát se čas od času zmýlí. Čas od času selže. A tam se podle mě odhaluje základní slabina izraelské strategie posledních desetiletí. Izraelci prostě dospěli k nějakému názoru, že mohou tu palestinskou otázku řešit silově. Ty jejich bezpečnostní síly jsou tak kvalitní, že jsou schopny ten palestinský odpor neutralizovat, postupně Palestince unaví, nebo se jim podvolí nebo odejdou. Prostě ten palestinský problém časem zmizí, protože když to uvidí ty ostatní arabské státy, tak nakonec je to taky unaví a ten Izrael se s nimi nějak dohodne. Izrael začínal normalizovat vztahy s těmi velkými arabskými velmocemi, byla na spadnutí jedna z trofejí izraelské politiky, dohoda mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, kde měli navázat diplomatické vztahy. Ta válka v Gaze, ta to nyní překazila, a myslím, že se ukázalo, že ta izraelská strategie není správná. Oni, když budou sázet jenom na sílu, nedokážou to. Zase tak dobrý ten bezpečnostní aparát není, ti Palestinci prostě nezmizí. Naopak jich tam bude víc a víc, protože demografie je v tomto neúprosná,“ sdělil Drulák.

Doufá, že někteří jestřábi na izraelské straně dojdou k tomu, že je potřeba hledat mírové řešení. „To může vlastně jenom jestřáb. Když to bude někdo z tzv. těch chcimírů, tak ten nebude mít prostě důvěru v izraelské společnosti. Prostě takový kompromis může udělat jestřáb, jako to svého času zkoušel Ariel Šaron, než ho trefila mrtvice. To byl člověk, který byl superjestřáb,“ sdělil Drulák.

Pokud by mělo dojít k nějakému přímému dopadu konfilktu na Evropu, tak by se tak podle Druláka stalo v případě internacionalizace konfliktu. „Zatím není zřejmé, že by k tomu mělo dojít a doufejme, že k tomu nedojde. Internacionalizace konfliktu znamená, že by se do toho výrazně zapojila na té palestinské straně nějaká velmoc. Nejspíš Írán. Ten dává najevo, že kdyby Izrael zahájil masakr v Gaze... Protože pokud by Izrael zahájil pozemní ofenzivu, tak to skončí masakrem izraelské armády, která v těch městských podmínkách nebude moci efektivně bojovat. Ale vzhledem k tomu, že tam půjdou dobře ozbrojení a dobře připravení, tak by to skončilo spíš tím masakrem toho palestinského obyvatelstva. A z těchto důvodů si to Izrael velmi rozmýšlí. Je jasné, že Američané jim dávají najevo, že tomuhle nechtějí dát zelenou,“ podotkl Drulák.