V první části své besedy se univerzitní profesor zaměřil na mnohdy zničující úniky informací, kterým se dá jen těžko zabránit. Tento dnešní fenomén nazval globální vesnicí uniklých sdělení. V souvislosti s tím připomněl dva nedávné případy sebevražd mladých žen, jejichž kompromitující videa zveřejnili na internetu jejich bývalí partneři či známí. „Ocitli jsme se ve světě uniklých informací, e-mailů a esemesek, ze kterých nám média zprostředkovávají pohled na dnešní svět. Scéna a její zákulisí byly tak smazány, což někdy může mít i pozitivní efekt. Například když byly zveřejněny na WikiLeaks závažné dokumenty týkající se americké zahraniční politiky (fakta o sledování německé kancléřky Merkelové). Na druhou stranu vás dnes může každý velmi rychle zničit, když si najme odborníky, kteří vám napíchnou mobil, e-maily a dostanou se k vašim elektronickým údajům z různých databází. Proto dnes elity, a zvláště politici, ztrácejí autoritu a tvář, jelikož se z jejich soukromí dostává hodně informací na veřejnost,“ vysvětloval filozof Bělohradský.

V této souvislosti pak připomněl známou kauzu, kdy se jednomu českému ministrovi nechtělo na pohřeb Nelsona Mandely do Jihoafrické republiky. „Byla to akce na 14 hodin s okamžitým návratem a zmíněný vládní činitel byl v té době i dost vytížený, takže se chtěl z toho vykroutit. Tedy lidsky pochopitelné, jakmile se to ale dostalo do médií, následoval morální masakr. Vždyť většina z nás, když jsme v soukromí, mluvíme jiným, uvolněnějším stylem, ale pokud takové diskuse uniknou u veřejně činných osobností ven, tak se zneužijí a je z toho hned velký problém. Jak mohou politici v takovém světě vlastně fungovat? V tom ‚toxickém‘ prostředí se přece musí jejich autorita vždy rozpustit. A já tvrdím, že toto je jedna z nejvýstižnějších charakteristik dnešní společnosti – ztráta tváře, ztráta autority. Lidé navíc už dnes ničemu nevěří, za vším vidí jen zištné úmysly a názory své politické reprezentace pak pokaždé dementují,“ ještě doplnil.   

Zvolení Trumpa byla vzpoura proti globalizaci

Krize tradičních politických stran v celém světě vznikají proto, jelikož problémy, za kterých v minulosti vznikaly (sociální, náboženské, národní), už ve velké míře pominuly, tvrdil v další části své besedy profesor Bělohradský. Tradiční rozpory mezi státem a církvemi, městem a venkovem, podnikateli a zaměstnanci jsou prý už v rozvinutých euroatlantických společnostech víceméně smazány. „Protože ty tradiční strany už neumějí na ty nové rozpory – problémy ve společnosti reagovat, tak se dostávají k moci, a to i u nás, nová populistická hnutí. Na vzniku nových střetů má samozřejmě svůj podíl i globalizace, kdy se různé kultury pomocí moderních technologií dostávají co nejblíže k sobě, ale jsou naprosto odlišné. Za vzpouru proti globalizaci můžeme určitě označit zvolení Donalda Trumpa, který kupříkladu sliboval, že velkou část výroby dostane z Číny zpět do USA, i když to v mnoha případech není ani možné. Nedovedu si představit, že by tu dražší americkou ocel, která se dříve produkovala především v Pennsylvánii, tam zase někdo začal kupovat. Jinak zvolení Trumpa americkým prezidentem zásadně oslabí Evropskou unii. On ani neodpověděl na gratulaci předsedy Evropské komise Junckera. To je symbolické, chce totiž jednat jen s jednotlivými státy EU, což Unii určitě ještě více ohrozí, i když už tak je nejslabší ve svých dosavadních dějinách,“ konstatoval renomovaný filozof.  A právě ve Spojených státech, ale i v některých vyspělých západoevropských zemích, jako je třeba Francie, nyní probíhá podle slov Bělohradského velká krize autorit. U nás prý není ještě tak markantní a ani ji tolik neovlivňuje zmíněný únik informací. „V Česku ten zásadní rozpor je trochu někde jinde. Existuje mezi občanskou společností a politickým systémem. Občanská společnost považuje politický systém za vetřelce, který chce žít na její úkor, a politický systém považuje občanskou společnost za bandu lidí, která strká nos do něčeho, čemu nerozumí. Reprezentantem občanské společnosti byl Václav Havel a systému Václav Klaus. Ti dva se neměli rádi a také dodnes ta averze mezi oběma tábory zůstala. A zatím z toho nevidím žádné rozumné východisko,“ uvedl mezinárodně uznávaný akademik.  

V Západu nikdo nevidí zářného osvoboditele, to jen česká média

V následující diskusi se potom někteří z účastníků vyjádřili v tom smyslu, že únik informací od politických elit nepovažují za zcela negativní záležitost, protože zabraňuje vzdalování politiky a cílů jejich lídrů od přání většinové společnosti. Další dotazy poté směřovaly na vztahy s novým ekonomickým gigantem – s Čínou. Návštěvníky zajímalo, zda se máme bleskurychlého hospodářského rozvoje „asijského draka“ obávat, či ho naopak vítat. „To je otázka… Z historie víme, že v deseti z patnácti případů došlo vždy k válce, když se ve světě objevila nová supervelmoc. Na druhé straně mi moc nesedí obviňování Pekingu z otrocké práce, a to i u dětí, když tu lacinou výrobu tam přenesly právě nejvyspělejší státy světa. Německo má například několikanásobně více investic v Číně, než tomu je naopak. A vůbec chování bývalých evropských velmocí v Číně bylo v minulosti často otřesné. Takže není vůbec pravda, že by ten třetí svět viděl v Západu nějakého zářného osvoboditele. Ten oslavný obraz není ale rozšířený ani na Západě, to ho jen s oblibou používají česká média, a proto je někdy překážkou k pochopení věcí, které se dějí kolem nás,“ informoval profesor Bělohradský. Jeho odpověď na poslední otázku z publika, jaký že očekává další vývoj ve světě po Brexitu a zvolení Trumpa, nebyla pak překvapivě vůbec optimistická. Nejznámější český filozof vyslovil své obavy o to, aby se náhodou kolo dějin nezačalo otáčet zpět. To by pak podle něj znamenalo částečnou ztrátu svobody, kdy by lidé museli znovu bojovat za své sociální jistoty, ve společnosti by dostaly zelenou populismus a extremistické tendence a znovu by se zakořenily rasismus či diskriminace vůči některým skupinám obyvatel.    

• Další reportáže ČTĚTE ZDE