Prezident Francie Emmanuel Macron se podle slov Brože stává pomalu, ale jistě tím, co je označováno slovem „lídr“. „Od vystoupení na pařížské Sorbonně před dvěma lety, které se dalo brát jako blouznění mladého muže, opilého získanou mocí, se Macron v polovině svého pětiletého mandátu, teatrálně nazvaného ‚dějství 2‘, obrátil k činům. Po třiceti měsících mandátu prošel jedenačtyřicetiletý prezident nekonečným očistcem hnutí ‚žlutých vest‘, jež uzavřel ‚velkou národní diskusí‘,‘ poznamenal Brož. 

Podle jeho slov nyní Macron stojí před další sociální krizí kvůli reformě důchodů. Macronovi jde podle jeho slov o evropskou suverenitu, jednotu a demokracii.

„Ta suverenita, o níž se pravidelně pochybuje tu i onde, je klíčem k Macronově vizi, v níž jde geopoliticky o všechno. Uvědomíme si to tehdy, když se Macron utká se svými partnery, kteří působí někdy jako oheň (Donald Trump), někdy jako voda (Angela Merkelová). Příkladem za vše je právě skončený summit NATO v Londýně. Zatímco rozzuřený americký prezident nenechá na Macronovi nit suchou, německá kancléřka hořekuje, že Macron ‚rozbíjí čajové šálky‘, které ona ‚musí slepovat‘. Bude je chtít zítra slepovat její následnice? Nemá nakonec Macron pravdu, když tvrdí, že Severoatlantická aliance vyčerpala svůj potenciál a ocitla se ve stavu ‚mozkové smrti‘? Ten výrok pro britský týdeník The Economist, který vyvolal takový úžas, se ale týkal schopnosti NATO čelit teroristickým hrozbám,“ podotkl Brož.

„Dokáže-li Macron najít bez velké naivity cestu i k ruskému režimu, může to přinést větší výsledky v rámci dialogu i v minském formátu (Rusko, Ukrajina, Německo, Francie) než bezduché bití v prsa a štrikování nových a nesmyslných sankcí, jež poškozují evropskou ekonomiku. Není lepší předcházet konfliktům, než je v duchu staronové studené války opět vyvolávat? Říkalo se tomu kdysi ‚détente‘ (uvolnění). Francie vždy rozuměla Evropě jako svého druhu ‚vlastní reinkarnaci‘, a v tomto duchu pracuje Macronův mozek na plné obrátky,‘ uzavřel.