Gajdušková mimo jiné zmínila i to, jaké delikatesy lidé v minulosti běžně používali, ale my bychom se nad nimi zřejmě v současné době ofrňovali.

„Bylo zcela běžné, že se připravovalo třeba telecí okruží, které se zadělávalo s nějakým masem, s máslem, přidávalo se k bramborám, a mozečky, pacičky, rypáčky, ouška, to se všechno vařilo, včetně slezinek. Dneska děti nejsou schopny pozřít ani játra, která jsou dobrá – připravuje se klasická játrová polévka s knedlíčky. Takže bych řekla, že dneska je obecně odpor k vnitřnostem,“ poznamenala Gajdušková, že my jsme si zvykli jen na čistou svalovinu. 

„Předci snědli cokoliv, co ulovili, takže nejenom vrány, ale i veverky, prostě jakékoli drobné zvíře,“ zmínila Gajdušková a povídala například o vránách, o nichž se říká, že jsou tuhé a nejdou dobré. „Takže myslím, že to byla opravdu otázka nouze,“ sdělila. 

„I vydry a bobři, a také káňata, když teď nad tím přemýšlím, a spousta zvířat, která jsou dnes chráněna, sloužila ke zpestření jídelníčku,“ vyprávěla Gajdušková.

Řeč byla také o léčení. Nejstarší léčebné umění je podle jejích slov léčení vodou, tedy klasické kneippování, a také hlínou, kdy se z jílu připravovaly obklady na horkosti a vymknuté kotníky. „Upřímně, nevím, jestli si někdo dělal zásoby jílu, ale rozhodně v sezóně, když se cokoliv událo, někdo si způsobil nějaký tupý úraz, tak si určitě poradili tímto způsobem, že rozmíchali jíl s vodou a namazali to na postižené místo. Pak se to nechávalo působit, protože když jíl uschnul, tak se tento obklad oloupal a dával se další. Vím, že to skvělým způsobem pomáhá na výrony a na takováto bolestivá poranění,“ zmínila Gajdušková.

Předkové byli podle jejích slov lépe připraveni na běžné starosti – právě proto, že život nebyl úplně jednoduchý. „A dokonce, i když se stala nějaká opravdu tragická událost v rodině, což třeba o úmrtí dětí, zejména novorozených, nebyla nouze, tak protože měli víru v boha, jim tato víra pomáhala těžkosti a danosti pozemského života překonat. To je určitě to, co nám chybí,“ sdělila Gajdušková.