„Podstatné rozdíly jsou nejen mezi oběma opozičními bloky, ale i mezi všemi pěti stranami, které je tvoří. Přesto jsou nejméně dva důvody, které je mohou tmelit,“ napsal v úvodu s tím, že vážné důvody, proč spolupracovat, jsou především duo Miloš Zeman a Andrej Babiš, a zahraničněpolitická orientace.

„Všem, kdo doufají, že Andrej Babiš už nebude po říjnových volbách premiérem, nezbývá, než se upínat k číslu 101 coby minimu poslaneckých křesel, které by případně potřebovala získat koalice dvou současných předvolebních koalic, aby vůbec měla možnost zformovat příští vládu,“ domnívá se Pehe s ohledem na fakt, že koalice dvou koalic, tedy pěti stran, s sebou ponese i punc politické nestability.  

Podle jeho slov „magická stojednička“ by jim dala do rukou zbraň, jak zkrotit Miloše Zemana. Ten si ale dopředu už umetá cestičku. Už nyní totiž avizuje, že premiérem jmenuje předsedu nejsilnější strany, nikoliv šéfa případně vítězné volební koalice. „Aby vůbec měly obě koalice možnost tomuto počínání prezidenta nějak vzdorovat, potřebovaly by dohromady získat ve Sněmovně většinu,“ hodnotí Pehe.

Načež vysvětluje: „I kdyby taková většina nakonec nevedla k eventuálnímu vytvoření společné vládní koalice, přinejmenším by omezila možnosti prezidenta počínat si na politické scéně po volbách zase jednou jako z řetězu utržený autoritář, nesvázaný ústavními zvyklostmi či Ústavou samou.“

A pokračuje, že jako odrazový můstek k ofenzivě proti prezidentovi by mohla posloužit nedávná iniciativa skupiny senátorů, kteří navrhli aktivovat článek 66 Ústavy, na jehož základě lze suspendovat prezidenta pro nezpůsobilost. K tomu je právě potřeba prosté většiny v obou komorách Parlamentu. V Senátu ji již mají, dokonce ústavní. Získat je zapotřebí většinu i v Poslanecké sněmovně. „Ta zatím v tomto volebním období stála v cestě jakýmkoliv pokusům Zemana za jeho neústavní jednání ztrestat,“ pravil Pehe.

I tak by ale, podle jeho názoru, nebylo ještě „vyhráno“. Do popředí by se následně dostaly programové a personální spory pěti stran. Za první rozpor mezi koalicemi považuje, že blok SPOLU tvoří tradiční strany, naopak koalici Piráti plus Starostové tvoří relativně nové, posttransformační subjekty.

Podobně jako svého času hnutí ANO, tak zejména Piráti z koalice PirStan také přišli na scénu s antikorupční rétorikou. I oni, stejně jako ANO, se vymezovali proti tradičním stranám coby stvořitelkám systému, který u nás „nelze dál tolerovat“. „Ačkoliv v zájmu možné spolupráce po říjnových volbách svoji kritiku – zejména tu namířenou na ODS — začali mírnit, přeci jen nezapřou, že jejich skeptický postoj ke stranám spojeným s ‚devadesátkami‘ je součástí jejich politického genetického kódu,“ připomíná. A zdůrazňuje, že tyto postoje Pirátů následně mohou opět vyplavat na povrch, a to oboustranně. Stejně tak skeptický pohled podle něj může mít i koalice SPOLU na adresu Pirátů, jakožto „kdysi mírně anarchistické, spíše levicové uskupení“. Přestřelky tohoto typu lze sledovat už nyní.

Pehe ve svých analytických úvahách jde hlouběji. Od roviny koalic se přesouvá k rovině jednotlivých stran. Tam jsou podle jeho slov rozdíly ještě výraznější.

„Začít lze vnitřní organizací: zatímco TOP 09 z koalice Spolu zůstává spíše jakýmsi velkoměstským politickým klubem, ODS a lidovci spoléhají na tradiční stranické aparáty, síť místních organizací, grémia a hierarchické uspořádání. Piráti i STAN jsou organizováni jinak. Což také znamená, že i důležitá rozhodnutí se v nich rodí jinak,“ vyjmenovává. STAN je svým způsobem stranou funkcionářů. Piráti rozhodují v referendech a na základě většiny členské základny.

„Oba způsoby rozhodování jsou demokratické, ale v případech neshod uvnitř vládní koalice se mohou tyto různé způsoby rozhodování střetnout. Důležité by proto bylo, jakým způsobem by byl definován mechanismus vnitřního dohadování uvnitř koalice pěti stran,“ připomíná Pehe.

Pět stran, pět identit – pokračuje Pehe v úvahách dále. Liší se i postoje k otázkám vnitřní a zahraniční politiky. Rozdíly lze pozorovat i v přístupu k EU. „Tři z pěti stran případné koalice (lidovci, STAN a TOP 09) jsou členy proevropské frakce evropských lidovců v europarlamentu, zatímco ODS provozuje euroskeptickou politiku ve frakci Evropských konzervativců a reformistů. Piráti působí v levicově laděné frakci Zelení/Evropská svobodná aliance,“ vyjmenovává s tím, že se jedná o zcela různé pohledy na fungování a budoucnost EU.

Rozdíly vidí i v hledisku hodnotovém. Piráty lze definovat jako stranu „mírně progresivistickou, která se staví vstřícně k nárokům menšin a k právům žen, jakož i obecně k otázkám diverzity a inkluze; ODS a lidovci jsou v tomto ohledu konzervativní.“ První střet by tak mohl nastat v rámci schvalování Istanbulské úmluvy.

„Zatímco Piráti, STAN a TOP 09 v různé míře spíše sdílejí kritické postoje Evropské unie k nedemokratickým excesům vlád v Polsku a Maďarsku, ODS a částečně i lidovci se kritiky zdržují, protože prý nelze zasahovat do vnitřních záležitostí těchto zemí,“ pokračuje ve výčtu rozdílů Pehe.

A dodává, že ODS je „speciální úkaz“ – nacionálně-konzervativní strana, která zamrzla na neoliberálních postojích. Přežívá v ní kombinace nacionalismu, euroskepticismu a ekonomického liberalismu. Podle něj takový proud reprezentují lidé jako Jan Zahradil, Alexandra Uždenija, Jan Skopeček i Alexandr Vondra.

Závěrem Pehe konstatuje, že i přesto, že jsou výrazné rozdíly napříč jednotlivými stranami, tak mají jednu společnou motivaci: překonat existenci dua Zeman – Babiš.