Politické strany nejsou jiné, než lid této země. Z něho vycházejí, lidé této země jsou jejich členy. Dá se tedy bez nadsázky říci, že lidé i jejich strany čím dál více postrádají ideje. Ideový základ.

Není to přežitý výraz. Jenom současná ideologie, nenápadně, velmi skrytě prezentovaná především médii, od jakýchkoli idejí postupně abstrahuje. Je to proto, že novináři sami mají nedostatek idejí nebo se jenom chtějí podle svého zvyku přizpůsobit lidovému vkusu?

I uvnitř jednotlivých stran pozorujeme totéž. Směry, frakce nebo platformy se neliší idejemi. Liší se vztahem k rozdělování funkcí. Možností uplatnění svých partikulárních zájmů. Usilují o podporu ne pro věc samou, ale pro prohlasování nebo přehlasování protivného tábora, aby pak dělaly stejnou politiku, ale s jinými lidmi.

Na tyto problémy jasně ukázaly podzimní komunální volby. Zvláštní situaci, kdy v řadě případů mýlící se, neumělí a propadlí politici založili nové strany v naději vklínit se do nefunkčních, ale koryta poskytujících koalic. V mnoha případech se stalo, že ať jsme volili jakoukoliv stranu, malou či velkou, volili jsme povětšinou „starého“ politika a jeho ještě starší a hladovější kamarádský doprovod, kteří vzápětí vytvořil koalici ze starých a lety osvědčených spolubojovníků. Ve volební nabídce byla značná část protřelých, zkorumpovaných a nezdravě vytrvalých „mnohoobročníků“ různých politických stran, která v řadě případů vytvořila pevnou hráz mezi námi občany a naší budoucností. Mnozí z nás se pak bohužel uchylovali k berličkám volby „menšího zla“ V Čechách vůbec rádi již historicky volíme menší zlo a nakonec končíme se zlem velkým. Nesmíme zapomenout, že zlo menší se prostým aktem volby stává zlem velkým. I když politici sehrávají před volbami svoji mediální estrádu o „politickém soutěžení“, potřebují se k tomu navzájem, pomáhají si a podílí se na dnes již pravidelně na opětovném obsazování korýtek. Opotřebovaní politici neumí odejít, nedělají místo schopnějším a nemohou doručit to, čeho je kriticky třeba: důvěru, pravdu a morální spolehlivost.

Základem státu, aspoň se to vždycky říkalo, je rodina. Stále tvrdíme, že základem rodiny má být vztah těch dvou rozhodujících lidí. Tedy idea. Nebo ideje. Společná přání. Společný životní program. Samozřejmě jsou i rodiny, které vznikaly a dále vznikají na jiných základech -  majetková fúze, zájmy rodičů, společenské postavení, kariéra. Ale sami cítíme, že taková rodina není v pořádku, není to přesně to pravé, jak si krásnou a šťastnou rodinu představujeme.

Proč by pro politické strany měla platit jiná pravidla nebo jiné principy? Není to proto, že straničtí politici chápou politiku jako zaměstnání? Tedy nikoli jako součást životních zájmů ale jako nutný způsob obživy?

Politika ale nesmí být jenom zaměstnáním. Jedním mnoha ze způsobů obživy nebo uživení se. Pak bychom totiž nutně opustili nejen ideje, ale i ideály. A co se týče zaměstnání, tam bohužel často míváme pocit, že kvůli výplatě je třeba ledacos překousnout. A hlavně tajit před vedením, před svým šéfem jakýkoli svůj názor, abychom se ho nedotkli.