„Syria, Syria," zašeptala prý Procházkové hlava, která vykoukla ze křoví. Muže v béžové čepici následují ze křoví dvě mladé ženy, jedna s miminkem v náručí, shrbená babička a dalších sedm lidí. Nad sráz nad pláží je prý přivezl převaděč v bílém mikrobusu. Po kamenitém srázu sestoupili k moři, kde ale zjistili, že se kvůli počasí nedá odplout.

Procházková pak líčí jejich peripetie, od útěku z města, obsazeného Islámským státem, po to, jak se ženě s dítětem udělalo špatně. Oba prý mají skelný pohled a jsou očividně nemocní. Procházková jim představí Českou republiku jmény „Pavel Nedvěd“ a „Petr Čech“ a hned si tím prý získá jejich důvěru. Začal se na ni prý usmívat i negramotný Afghánec, který také patřil ke skupině vylezlé ze křoví.

Nocovat prý budou muset pod širákem, protože poslední peníze mají na převoz. Ostrov Lesbos, jejich vysněná meta, je prý asi hodinu plavby, ze srázu na něj je vidět. „Tam OK,“ ujišťuje otec syrské rodiny.

Zatímco tato skupina měla toho dne smůlu, jiným se prý plavba povedla. Pro představu: Na nijak frekventované cestě ze zapadlého městečka Behram Procházková napočítala během hodiny a půl sedmnáct člunů. Na každém z nich se plaví přibližně 50 (ale maximum je až 80) běženců. Z toho si lze udělat představu, jaký je zde provoz.

Převaděči z nich mají tučné zisky. Za každého převezeného kasírují tisíc dolarů, slevy se nedávají. Do člunu se jich vejde 50-80 a může se i několikrát za den otočit - cesta z Turecka na řecký ostrov Lesbos trvá za příznivých okolností asi hodinu. Další příplatky jsou za poskytnutí vesty a existuje dokonce balíček „all inclusive“, i s občerstvením. Pokud jde o náklady převaděčů, pořádný člun s motorem se dá pořídit za osm tisíc dolarů. Podřadné čínské výrobky i za polovinu, ale u nich je zase takřka jistota potopení.

Převaděči sami s novináři odmítají mluvit, obvykle na ně prý ukazují mezinárodně srozumitelné gesto podříznutého krku. Procházková však pohovořila s jedním z nch, kterého představila, že je "z bývalé Jugoslávie", a poté našla jistého německého Turka, který si stěžoval, že do akce převezení běženců musí být kvůli logistické náročnosti zapojeno příliš mnoho lidí, takže jeho denní výdělek „na ruku“ je prý jenom osm až devět tisíc dolarů.