Z poprasku, který vyvolala letošní návštěva tibetského duchovního vůdce dalajlámy v Praze, by se mohlo zdát, že byl tento muž v naší zemi poprvé a od nejvyšších představitelů se mu nedostalo právě nejvřelejšího přijetí. Pro jistotu se s tibetským duchovním vůdcem nesetkali vůbec.

Jenže tento dojem by byl mylný. Dalajláma jezdí do České republiky opakovaně. Prvního českého prezidenta Václava Havla dokonce považoval za svého osobního přítele. První prezident tohoto státu se s dalajlámou setkal opakovaně a vláda kvůli tomu nevydávala prohlášení o nerozborném přátelství s Čínou. S dalajlámou se setkal i Mirek Topolánek v době, kdy byl premiérem země a Čína nevyhladila Česko z povrchu zemského. S dalajlámou se setkali i další ministři ještě před nástupem Miloše Zemana na Hrad a nic strašlivého se nedělo. Ani když byl prezidentem Václav Klaus si Čína nedovolila to, co si dovoluje dnes.

Celý text naleznete zde

„Číňané věděli, že si to za Havla a za Klause nemohou dovolit. Teď si to mohou dovolit, protože hlava českého státu je nepřátelská prozápadní orientaci a dělá všechno pro to, aby se obnovily vazby směrem na východ, především na Rusko a pak i na Čínu. Odmítnutí ceny T. G. Masaryka osvětimskému vězni, 88letému Jiřímu Bradymu, jako akt pomsty vůči jeho synovci ministru Hermanovi je jen další akt podlosti a servility Hradu, jmenovitě Miloše Zemana. To vše je vážnější, než by se zdálo při pohledu na tyto bizarní děje. Krajně podrážděná reakce špiček sociální demokracie na poznámku prestižního komentátora Petra Nováčka stran podezření, že Číňané budou platit předvolební kampaň, naznačuje vážnost situace. Potrefená husa nejvíc křičí, praví české přísloví,“ upozorňuje v textu uveřejněném na serveru Neviditelný pes Neff.

Úvahy komentátora Petra Nováčka z Českého rozhlasu, že Zeman a s ním i ČSSD stojí o čínské peníze, shledává Neff jako pravděpodobné, jestliže si uvědomíme, v jakých finančních sporech o Lidový dům se teď sociální demokraté nacházejí.

„Každopádně teď ruku v ruce s Hradem píší kapitolu do velmi tlusté knihy české hanby. Opět je za koho se stydět a, dokud nám nezacpou hubu, křičet,“ uzavírá spisovatel a publicista.