Jen v šesti největších českých městech – Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci a Liberci – je odhadem 134 tisíc dlouhodobě neobydlených bytů, z nichž 99 tisíc se nachází v bytových domech. Celkově lze mluvit až o 200 tisících neobydlených bytů po celé České republice, přičemž se jedná pouze o bytové domy. Kromě toho existuje dalších téměř 400 tisíc prázdných bytů v rodinných domech.

Veronika Marianovská z Ministerstva pro místní rozvoj a jedna ze spoluautorek analýzy dlouhodobě neobydlených bytů tvrdí, že všechny tyto byty by mohly být vráceny na trh. „Je to relevantní počet bytů, se kterými se dá počítat, že by mohly být návraceny na trh,“ říká Marianovská podle informací serveru Seznam Zprávy.

„Pro mě je to další důkaz, že jen nová výstavba samotnou dostupnost bydlení nezvýší, v reformě proto podpoříme například také rekonstrukce a pokusíme se snížit riziko spojené s pronajímáním bytů,“ uvedl ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš.

Bartoš proto připravuje zákon o podpoře bydlení, do kterého by měl být začleněn systém garancí, který sníží rizika spojená s pronájmem a motivuje majitele nevyužívaných bytů, aby je vrátili na trh. „Je to protržní recept, který například na Ostravsku, v Plzni nebo Brně už dobře funguje. Rádi bychom takto každý rok dostali zpátky na trh až dva tisíce soukromých bytů,“ řekl Bartoš s odkazem na plánované zavedení systému garantovaného bydlení.

Nově připravovaný zákon by měl vlastníkům nabídnout zejména záruku za nájemce. Právě strach z poškození bytu nebo neplacení nájmu je největší překážkou majitelů k uvedení bytů na trh, jak vyplývá z průzkumu Ministerstva pro místní rozvoj.

Záruku by mohly nabízet fyzické osoby, ale i ty právnické - nadace, nebo neziskovky.

Podle informací, které mají ParlamentníListy.cz z vládní koalice, ale na tomto konceptu rozhodně není shoda. Mnoha stranám vadí systém záruk, který by přenášel náklady nespolehlivých nájemníků na stát a námitky jsou proti samotnému konceptu „záruky“.

Číslo 577 tisíc opuštěných bytů vychází podle Marianovské ze složité analýzy, protože v Česku neexistuje žádná spolehlivá databáze bytů. „Problém je, že katastr nemovitostí eviduje domy, a pokud dům není právně rozdělený na bytové jednotky, v katastru se vůbec neobjeví počet bytů. Proto je číslo v katastru značně podhodnocené,“ vysvětlila Marianovská.

Muselo se tak vycházet z dat sčítání lidu 2021, kde byla vyplněna i kolonka o bydlení. Tak se dospělo až k 860 tisícům bytů, ve kterých nikdo nenahlásil svůj dlouhodobější pobyt. Tento údaj se ještě musel dále analyzovat, protože obsahoval rekreační byty nebo ty dlouhodobě rekonstruované. Výsledné číslo tak ve skutečnosti je spíše orientační.

„Jsou mezi nimi byty, které jsou používané jako kanceláře, ačkoliv jsou pořád vedené jako byty. Nebo jsou používané ke krátkodobému pronájmu a jsou vedené jako bytové jednotky. Mohou tam být i služební byty, kde člověk tráví třeba tři dny v týdnu a zbytek je s rodinou někde jinde,“ dodala Marianovská.

Problém je podle Bartoše zejména v tom, že neobydlené byty chátrají a mnohé z nich neprošly rekonstrukcí desítky let. „Více než čtvrtina dlouhodobě neobydlených bytů neprošla od konce druhé světové války rekonstrukcí. Pro příští roky jsme z Národního plánu obnovy zajistili přes osm miliard korun nejen na výstavbu, ale taky na opravy a snížení energetické náročnosti budov. To pomůže dostat zpátky na trh více bytů pro střední třídu,“ uvedl Bartoš.

Bartoš chce podpořit i sociální bydlení. O něj se zajímal například v Paříži.