Na pultech knihkupectví se objevila kniha Jitky Vodňanské Voda, která hoří. Memoáry psychoanalytičky, pracující v Praze u Apolináře ale nabývají zcela mimořádných rozměrů v pasážích, kde Vodňanská otevřeně líčí svůj vztah s Václavem Havlem. Jeho milenkou měla být od Havlova návratu z vězení v roce 1983 a se střídavou intenzitou se s ním vídat až do roku 1997, kdy ji od prezidenta zcela odstřihla jeho nová manželka Dagmar.

S Václavem Havlem Jitka Vodňanská vztah navázala prakticky hned po jeho návratu z vězení v roce 1983. V té době byla již rok rozvedená s básníkem Janem Vodňanským a Havel, ke kterému se dostala přes přátelství s jeho bratrem Ivanem, se tehdy učil znovu žít na svobodě.

Vodňanská v knize, vydané nakladatelstvím Torst, detailně popisuje a dokumentuje jejich vztah, od momentů intimních, přes bizarní (třeba jak Václav Havel jednou při cestě přes Barrandov vyprávěl na celý autobus co všechno tam jeho rodině patřilo), až po lidsky tak trochu děsivé. V nich budoucí prezident sepisuje týdenní jídelníčky jako otec Šebek ve filmu Pelíšky, nebo své přítelkyni takřka na minutu naplánuje den (včetně přesného určení, kam má složit své věci).

Jak Vodňanská píše, jejich vztah vlastně nikdy oficiálně neskončil. Bylo v něm ale mnoho nejrůznějších zápletek a zvratů. V jedné chvíli se Václav Havel rozhoduje rozvést s manželkou Olgou, ale pak od toho ustoupí, jindy si Vodňanská poznamená do deníku „Nový rok zahájen s Václavem. Protože Olga protestuje, V. zůstává najust u mě“.