Funkce poradce pro národní bezpečnost byla vytvořena od 1. ledna, Pojar je v ní tedy šestý den. Co vše stihl?

„Několik porad, řešili jsme Ukrajinu, řešili jsme otázky modernizace armády, řešili jsme spolupráci a systém fungování Vojenského zpravodajství, kde včera byl na návštěvě premiér. Byli jsme na návštěvě resortu zahraničí, kde jsme děkovali za předsednictví a bavili jsme se o tom, jakým způsobem na předsednictví navázat tak, abychom lépe a koordinovaně chránili a bránili naše zájmy, abychom si je vůbec definovali,“ poznamenal Pojar.

Zajímavé je, že Pojar ve své funkci nemá žádné pravomoci. „Je to postaveno na důvěře premiéra a vlády ve mne, a to, že to někdo dělá za premiéra a za vládu a že to vlastně připravuje vládě nebo koordinuje vládě ty otázky, které se rozhodly, případně které se připravují, tak to dává jakousi autoritu tak, aby ostatní spolupracovali. A je to ale postaveno na bázi dobrovolné, protože nakonec rozhoduje vláda a tam, kde nedojde ke shodě, nebo tam, kde jsou rozpory, tak to nemůže vyřešit ani národní bezpečnostní poradce nebo jiný koordinátor, nebo ty jednotlivé resorty, ale musí to jít skutečně na vládu a vláda musí rozhodnout,“ sdělil Pojar. 

Jakým způsobem může jeden člověk v této pozici ovlivnit, jestli všichni ministři, kteří mají kontakty se zahraničím, budou mluvit stejným jazykem?

„Tak jeden člověk to může ovlivnit tak, že se bude snažit to dělat co nejlépe a že mu bude nasloucháno a že bude přesvědčivý. A zároveň tam je samozřejmě asi 15 lidí na Úřadu vlády, kteří v tom útvaru, v tom odboru bezpečnostních politik, což je jakýsi útvar národního bezpečnostního poradce, pracují, došlo tam k přeskupení různých útvarů na Úřadu vlády, takže to není, že by se nabíralo 15 nových lidí... A ti mají na starosti jednotlivé agendy a samozřejmě dávají dohromady ten obsah,“ řekl Pojar a dodal, že se zdravým selským rozumem se dá zkrátka udělat ledacos.