„Ústava, jak známo, suše konstatuje, že prezident jmenuje premiéra a na jeho návrh jmenuje členy vlády,“ připomíná Pehe na svém blogu na serveru iDnes.cz. Sobotka a další politici, kteří se tak odkazují na Ústavu, prý daleko s takovým argumentem nedojdou.

Celý text ZDE

Jinými slovy, Zeman bude podle Peheho pouze tak silný, jak mu to dovolí politické strany. „Pokud se v současném sporu postaví rozhodující část politického spektra, zejména pak rodící se koalice, k prezidentově snaze spoluurčovat složení vlády tak, že prezident na to má nejspíš právo, pak se to jakýmsi novým nepsaným právem prezidenta skutečně stane,“ očekává.

V opačném případě, tedy pokud se naopak politické strany dohodnou, že Zeman spoluurčovat složení vlády nemůže, nabízí se prý několik možností, jak se pokusit tento názor prosadit. Jednou z nich je dle jeho slov vyvolání tvrdého politického sporu se Zemanem, v němž by koalice trvala na tom, že prezident musí jmenovat ty ministry, které mu premiér navrhne.

„Pokud by prezident pod tlakem neustoupil, nabízí se možnost vyvolat kompetenční spor u Ústavního soudu. Je dokonce možné argumentovat, že takový krok je navýsost žádoucí, protože jedině ÚS by mohl svým rozhodnutím utnout spory o tom, jak si vykládat sporná ustanovení Ústavy. Bylo by jasno i v budoucnosti,“ míní politolog. Další možností je prý i změna Ústavy tak, aby si ji nikdo nemohl vykládat podle svého, a to ani prezident.

Zeman není žádný džentlmen

Pehe upozorňuje, že jádro celého sporu je politické, nikoli ústavní. A když někteří politici říkají, že se vzhledem k nejasnému textu Ústavy musejí obě strany „džentlmensky“ dohodnout, zní to „politicky“, ale zastírá se tak podle něj fakt, že současný prezident žádný džentlmen není. „Hraje tvrdý mocenský poker, a každá dohoda tohoto typu je jeho výhrou, neboť vytváří nové zvyklosti, které postupně, bez jediné změny v Ústavě, formují poloprezidentský systém,“ myslí si.

Straničtí politici, kteří tvrdí, že s prezidentem nemá smysl jít do sporu, tak podle Peheho prohrávají nejen jednu konkrétní bitvu, ale i širší spor o to, zda má Česká republika zůstat parlamentní demokracií. „Otevírají prostor pro další expanzi prezidentské moci na úkor politických stran. A za to česká stranická politika, už beztak slabá, zaplatí vysokou cenu,“ uzavírá.