Sehnal se výpravy zúčastnil za sportovní tým pojišťovny Slavia, kterou vlastní. Se svými zkušenostmi po „dobytí“ jižního pólu se svěřil během tiskové konference.

Dva dny výprava strávila na základně zvané Junior Glacier, kam ji dopravilo nákladní letadlo ruského typu Antonov. Skupina se během této doby měla čas poznat. Následně se pak menším, vrtulovým letadlem výprava přesunula na 89. stupeň jižní šířky. Odtud měla pokračovat pěšmo, respektive na speciálně upravených lyží na 90. stupeň, tedy nejjižněji položený bod na Zemi alias jižní pól. Vzdálenost mezi oběma body je více než sto kilometrů.  

„Najednou si uvědomíte, že jste na to sám, že se musíte dostat na jižní pól vlastními silami, že vás tam nikdo neodveze,“ uvedl Sehnal.

Cestu následně porovnal se svou předešlou výpravou na severní pól. Z hlediska teplot a celkové vyčerpanosti byla podle Sehnala výprava na jižní pól jednodušší.

Na jižním pólu bývají teploty v noci ve stanu nad nulou, což znamená, že se dokážete vyspat, že si odpočinete, uvedl Sehnal. Na pólu severním však teploty i ve stanu během noci klesaly k minus pětatřiceti stupňům Celsia, což podle Sehnala znamená, že se ani pořádně nedá spát.

Se zimou na jižním pólu pak podle Sehnala takový problém není, jelikož slunce praží bez přestání (nacházíte se na nejjižnějším místě planety). Problém je ovšem s vlhkostí a nadmořskou výškou, upozornil podnikatel a politik.

Jižní pól se sice nachází ve třech tisících metrů nad mořem, ovšem pocitově je to vzhledem k řídkému vzduchu a nižší gravitace tak na čtyři tisíce, upozornil Sehnal. Vlhkost je problémem, před kterým se pak musejí mít polárníci neustále na pozoru.

Sehnal popsal, jak pochodovali s krátkými přestávkami osm hodin a během pochodu pak jen v lehkém oblečení, právě aby se nezpotili. Během krátkých denních přestávek pak dobrodruzi navlékali teplé péřové bundy. „Jednou jsem pochodoval i jen v mikině, přes kterou jsem měl větrovku,“ pochlubil se Sehnal.