„Musím se přiznat, že jsem s možností pádu komunistického režimu počítal několikrát. Poprvé v roce 1969, kdy jsem si myslel, že přijde rychle,“ řekl někdejší disident s tím, že ho ale dva a půl roku kriminálu za tak zvané podvracení republiky poněkud vyvedlo z omylu. „Kolem roku 1980 jsme se na toto téma bavili s Ing. Rudolfem Battěkem (politický vězeň, signatář Charty 77, pozn. red.) a on si tehdy myslel, že jde o otevřenou záležitost – buď se toho nemusíme vůbec dožít, nebo to přijde velmi rychle. Já s ním souhlasil,“ dodal.

Bašta také zmínil historku, jak v roce 1988 jeden známý použil k charakterizaci politické situace v Československu krásný fyzikální příměr. „Říkal, že v jezerech či rybnících na počátku zimy nastává zvláštní jev, kdy voda je už ochlazena pod nulovou teplotu, přesto však nezamrzá. Pak stačí malý impuls, třeba pád listu na hladinu a nádrž během okamžiku promrzne až na dno. Každého 17. listopadu si na to vzpomenu,“ vysvětlil a jal se hodnotit porevolučního období.

Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE.

„Jsem trochu vnitřně rozpolcen,“ přiznal s tím, že z osobního hlediska se mu po 17. listopadu 1989 vlastně splnilo vše, o čem snil. „Avšak dobře vnímám, že svět se vlastně v mnohém pro mnohé změnil k horšímu. Je krutější, nebezpečnější a chybí mi v něm ty iluze, které jsem za těch posledních 25 let postupně ztratil,“ podotkl a přirovnal porevoluční vývoj ke rčení „z bláta do louže“. „Takový je běh dějin. Byla to doba naděje a iluzí,“ zakončil rozhovor.