Co takový člověk prožíval? V jakém vězeňském společenství se ocitnul a co mu pomohlo, aby se represivnímu prostředí přizpůsobil? Znamenalo pro něj propuštění z vězení úlevu z pocitu nabyté svobody nebo stál znovu před novými výzvami, jimž musel čelit? Jak je možné, že lidé zatčení v padesátých letech 20. století zůstali ve svém vědomí politickými vězni i po pádu východního bloku? Kniha přináší k těmto otázkám nejenom cenné materiály, ale také možné přístupy k jejich zodpovězení.

ParlamentníListy.cz měly možnost několikaletou práci Pinerové (její nynější působiště je Ústav pro studium totalitních režimů) prostudovat a musíme zdůraznit, že kromě čistě badatelské práce jsou v ní z našeho pohledu nejcennější právě ta očitá svědectví. Ať už se jedná o popis výslechů, tedy bití, ponižování a mučení, přes přístup dozorců a zapisovatelů u těchto výslechů, až po "vstupní" a nadmíru potupné prohlídky vězňů a vězeňkyň.

Pinerové kniha je cenná také v množství materiálů, z nichž čerpala a které lze najít v seznamu literatury i v poznámkách. V publikaci se čtenář setká nejenom s „bezejmennými“ lidmi, kteří prošli komunistickými věznicemi, ale narazí i na zcela konkrétní a hojně medializované osudy. Časté jsou tak připomínky velmi krutého osudu Gustáva Husáka, nacházíme i pasáže o Miladě Horákové, popravené ve věku 48 let, římskokatolickém knězi Josefu Toufarovi. Důležité je svědectví Augustina Bubníka, který byl spolu s dalšími hokejisty nespravedlivě odsouzen v procesu "s protistátní skupinou Modrý a spol."

Titul "Do konce života" vydává Nakladatelství Lidové noviny.