I z toho důvodu, podle Pečinky, obě vládní strany ANO a ČSSD, i ta tolerující KSČM, trvají na prodlužování programu Antivirus. „Ten fakticky udržuje ekonomiku na steroidech,“ míní. A podotýká, že ekonomové se shodují, že většina z oněch 715 tisíc míst sponzorovaných státem už ve skutečnosti neexistuje.

Program měl původně končit během pár měsíců, ale v jedné variantě tzv. kurzarbeit se uvažuje o jeho prodloužení do konce tohoto a možná i příštího roku. „Česko tak má v podstatě tři čtvrtě milionu nových státních zaměstnanců a tedy i voličů, jejichž pracovní osud závisí na rozhodnutí státu, tedy vlády, tedy Babiše,“ dodává Pečinka.

„Nemoc covid-19 se stala záminkou pro centralizaci politické moci v zemi,“ upozorňuje Pečinka na základě informace o setkání ANO a KSČM, kdy obě strany hodnotily dosavadní spolupráci a shodly se na následujících programových cílech: sloučení zdravotních pojišťoven, vytvoření státní banky na bázi České pošty a zestátnění vodáren.

Co se týká zdravotní roviny celé věci, chaotické příkazy vlády a jejich rušení berou lidem důvěru v systém a vedou k pasivitě ve stylu vždyť je všechno jedno. Ale není: „Koronavirus je tu s námi a zřejmě vždycky bude. Každý žije svůj individuální příběh a covid je pro nás signál, že musíme převzít odpovědnost za svůj zdravotní stav. V Česku bohužel stále platí komunistické heslo, že odpovědnost přenášíme na ‚bílou armádu‘ zdravotníků. Ti ovšem slouží jen jako záchranná brzda v případě akutního nebezpečí. Všechno ostatní je na nás,“ připomíná Pečinka.

Poukazuje především na rizikové skupiny lidí v domovech důchodců a s pečovatelskou službou. „Jeden bystrý logistik vypočítal, že opakovaně testovat všechny tyto lidi by znamenalo náklady kolem sto milionů. To je přesně ten model, který by vláda měla preferovat. Namísto plošných opatření, která poškozují ekonomiku, se zaměřit na určité vrstvy lidí,“ myslí si komentátor.

Pečinka je rovněž přesvědčen, že by Babiš nikdy nezpochybnil rozhodnutí svého vládního orgánu ohledně nošení roušek, kdyby se od pondělí do středy ve společnosti nezvedla taková vlna odporu. „I největší skeptici by po této lekci měli pochopit, že obyčejní lidé mají víc moci, než si sami myslí,“ uzavírá.