To, že komunisté vymírají a je možné postupem času pozorovat značný úbytek členské základny, je podle Mlejnka dáno především demografickými zákonitostmi, perspektiva proto příliš růžová není. „Vysoký počet členů odrážel skutečnost, že komunisté byli čtyři desítky let totalitní státotvornou stranou. Po Listopadu ale většina členů partajní legitimace zahodila. Zůstali ti, kteří komunistické ideologii alespoň trochu věřili a ti, kteří kvůli věku neměli dostatek schopností či pružnosti přesunout se jinam,“ uvedl Mlejnek.

U komunistů podle politologa navíc jde jen těžko rozlišit, zda někam vstoupili z přesvědčení, nebo zda zastávají určité přesvědčení, a mnohdy to nejsou u sebe schopni rozpoznat ani oni sami. „Komunisté a jejich rodiny tak po Listopadu tvořili zvláštní segment společnosti, nostalgicky obhajující starý režim a hyperkritický k režimu novému. A také k USA, NATO a západním institucím,“ zmínil novinář a dodal, že KSČM pak ve volbách získávala protestní hlasy od těch, kteří dostali nešťastný nápad „vylít si“ aktuální frustraci volbou komunistů.

Začátkem devadesátých let prý panovalo mylné přesvědčení, že komunisté brzy „vymřou“. Tajemství jejich přežívání však podle Mlejnkových slov spočívá v dalším z paradoxů, a to, že změna režimu, přinesla též i změnu kvality života. „Pokud by naděje dožití zůstala zachována na úrovni osmdesátých let, dávno by se komunisté propadli na pět procent. Žije se lépe, žije se radostněji. Nicméně až poté, co komunisté ztratili moc,“ zdůraznil.

Hrozí však nyní obnova komunistické diktatury kvůli případnému (polo)vládnímu angažmá? Podle Mlejnka mnozí komunisté vyhlížejí na první pohled hodně nebezpečně. Zejména pak místopředseda Josef Skála, který si teď prý brousí zuby na předsednický post. „A sází na bojovou rétoriku, ani ne snad revoluční, jako stalinskou,“ uvedl politolog.

A právě Skálův „radikalismus“ prý odkazuje k třetímu paradoxu KSČM, která je často označována za „radikální levici“. „Nicméně pro další generaci není zabedněný stalinismus sexy,“ míní Mlejnek, podle nějž komunisté nová levicová témata – jako jsou gender, práva menšin i zvířat či alternativní přístupy k životu – radikálně pomíjejí, jelikož přestárlé členské základně se zdají být odpudivější než kapitalismus. „V tomto ohledu si pak více notují s Okamurou, Hradem a hradním křídlem v ČSSD a splývají s nimi,“ dodal.

„Na českých komunistech jsou však nejrizikovější jejich vazby k Rusku a k současnému kremelskému režimu a každý, kdo si s nimi polticky zadá, musí těmto vazbách vyjít vstříc,“ uzavřel Mlejnek s tím, že KSČM zůstane bez ohledu na výsledek sjezdu v agonii a smutné je, že může Českou republiku geopoliticky pootočit k Rusku ještě ze smrtené postele.