„Téměř čtyři pětiny českých domácností bydlí ve vlastním domě či bytě, což je výrazně více, než činí průměr v Evropské unii. Zvažovaný růst daně z nemovitosti by zasáhl většinu českých rodin, proto bychom v tomto ohledu měli postupovat uvážlivě. Je pravdou, že majetkové daně jsou v naší zemi výrazně nižší, než je v zahraničí obvyklé, takže zde existuje určitý prostor pro zvýšení příjmů do veřejných rozpočtů. Případná změna by však dle mého názoru měla být postupná a nikoliv skoková, tak aby se na ni mohli lidé připravit. Jsem přesvědčen, že daňový výběr by se v tomto ohledu měl zvyšovat maximálně o několik jednotek miliard korun za rok,“ uvedl Štěpán Křeček, hlavní ekonom BH Securities a. s.

„Zároveň by daně z nemovitostí neměly směřovat jen do obecních rozpočtů, ale měly by pomoci financovat i státní rozpočet. Ideální by bylo upravit daně z nemovitostí v kontextu celého rozpočtového určení daní. Dle mého názoru by měly být více zvýhodňovány obce, které na svém území umožní další rozvoj. Nyní narážíme na problém, že v obecné rovině jsou lidé spíše pro výstavbu, ale nikdo si nepřeje, aby se stavělo v jeho sousedství. Na základě tohoto přístupu pak mnozí starostové brání výstavbě nových průmyslových areálů a další infrastruktury, což brzdí rozvoj České republiky,“ vypozoroval.

„V případě zvýšení daní z nemovitostí lze očekávat, že se pronajímatelé pokusí alespoň část z tohoto zvýšení přenést na své nájemníky. Růst daní z nemovitostí tedy může vést k dalšímu zvyšování nájmů, což může přinést problémy hlavně v sociálně slabších regionech,“ vysvětlil Štěpán Křeček. 

Český daňový systém je mimořádně pokřiven

Jiný pohled představil další ekonom. „Odpovídám výjimečně velmi kladně, protože toto je nejrozumnější, s čím se dá bez velkých problémů začít. Říkám to jako majitel nemovitosti. Jsem si vědom toho, že pokud to Parlament schválí, tak se mi tato částka zvýší a o to se mi sníží životní úroveň. To však patří k věci. Vítám to zejména proto, že ministru financí kolegové z daňového odboru nejspíše vysvětlili, že český daňový systém je mimořádně pokřiven. V tom smyslu, že má vysoké odvody z práce a velmi nízké nebo nulové odvody z kapitálu, z majetku. V tomto případě je to první krůček k odstranění této obrovské deformace, která je velmi nespravedlivá a ve svých důsledcích je velmi nedemokratická, protože zvýhodňuje bohaté na úkor nemajetných, středně- a nízkopříjmových. Když už si někdo majetek pořídil, tak ať z něj platí přiměřenou daň,“ myslí si makroekonom Jaroslav Šulc.

„Nad čím trochu váhám, je Stanjurova úvaha, jestli z toho dvojnásobku nechat původní kanál směrem k obcím, které jsou příjemcem této daně. Tento příjem zvýšit o padesát procent, pokud se to zvýší na dvojnásobek, a dalších padesát procent poslat do státního rozpočtu. Tento návrh považuji za velmi rozumný, a jestli to bude padesát na padesát či čtyřicet na šedesát, to už je jen technická záležitost,“ konstatoval.