Zelení posílili v posledních volbách především v severozápadní Evropě. Triumfovali ve třech největších ekonomikách v EU. Podle posledních průzkumů v Německu vedou právě Zelení, předběhli CDU/CSU. Daří se jim ve všech severských zemích i v Beneluxu, nově také v Rakousku nebo v Irsku.

Macháček připomíná slova Martina Sandbua z Financial Times, že z pohledu historie se na to bude poukazovat více než na krizi klasických stran nebo na vzestup nacionalistických partají. Jde prý o bod obratu. Půl století po svém vzniku se dostaly zelené strany na frontovou linii především díky tomu, jak veřejnost nazírá klimatickou změnu.

Na posílení Zelených totiž musí reagovat mainstreamové strany a přebrat agendu. Boj s klimatickou změnou se stává politickou top prioritou, posílí na evropské úrovni i v polovině členských zemí EU, které reprezentují polovinu evropské populace. „Markantní je tento vývoj zejména v Německu. To všechno bude mít enormní ekonomické, politické a kulturní důsledky,“ myslí si Sandbu.

Opatření, jež se mají učinit pro udržitelnost ekonomik, budou prý dál dopadat znovu především na ty, kteří už platí náklady ekonomických změn posledních čtyřicet let. Zelená ekonomika spočívá v tom, že uhlíkové produkty a uhlíková stopa se musejí prodražit, především skrze daňové nástroje.

Jsou to ale ti ekonomicky slabší, kdo ponese náklady větších karbonových daní a restrikcí. Energie činí větší část jejich rozpočtu, jsou více závislí na dojíždění autem a nemohou si dovolit luxusní elektromobily, připomíná Macháček. Jako dělníci pracují v odvětvích, která budou nejvíc postižena novými regulacemi a některá mohou úplně skončit.

Státní zelené investiční projekty se možná mohou uchytit a vytvářet pracovní příležitosti ve Skandinávii, jinde v Evropě je zkušenost s masivními vládními projekty smíšená a v podstatné části starého kontinentu se to rozkrade nebo zmizí v černé díře, dodává Macháček. „Kompenzovat sociálními dávkami propuštěné dělníky je tragický omyl,“ míní.

Větší důraz na zelenou ekonomiku v západní Evropě podle něj také povede k hlubšímu dělení Evropy na západ a východ, kde jsou lidé více pozadu ve smyslu pokroku nebo více skeptičtí a více opatrní směrem k utopiím. V případě Polska jde prý o větší závislost na uhelné energii, v případě Česka, Slovenska a Maďarska o velkou závislost na tradičním automobilovém průmyslu.

„Konsekvence zeleného nástupu budou skutečně enormní. A nejzvláštnější je, že prioritou Evropy není, aby se karbonové emise snižovaly všude na světě stejně. Prioritou Evropy je dělat předvoj,“ píše na závěr Macháček, podle kterého je potíž v tom, že za posledních deset let je ekonomický růst v EU sotva poloviční oproti USA. A v novém zeleném oparu možná bude hůř.