„Současná mezinárodní situace ukazuje, že názory týkající se světových vývojových trendů, které se zdály být naprosto zřejmé před 15 až 20 lety, se nyní stávají zastaralými a neaktuálními. Navíc se naše názory na strukturu moderního světa, ať už je bipolární, multipolární, nebo dokonce unipolární, jeví jako nedostatečné pro vysvětlení a posouzení procesů, které se vyvíjejí před našima vlastníma očima," míní Torkunov.

Konkrétním případem těchto procesů je podle Torkunova současná sitauce na Blízkém východě. „Stačí zmínit, jak se původní romantické iluze o demokratické revoluci změnily přes islámskou kvazidemokracii zpět k sekulárnímu autoritářství, se kterým jsou přitom naši západní kolegové ochotni se smířit. Jednalo se o životu neschopné obnovení projektu Islámského státu, jenž se zdál být vzhledem k činnosti mezinárodní koalice v Afghánistánu dávno potlačen. Je zřejmé, že všechny pokusy o vysvětlení těchto procesů v rámci různých konceptů, včetně dědictví studené války, konce dějin či střetu civilizací bohužel k ničemu nevedou," tvrdí Torkunov.

„Je nepochybné, že současným výzvám lze čelit na taktické úrovni, včetně situací, kdy se tyto výzvy stávají hrozbami, jež jsou zpravidla vyřešeny jednou vojenskou silou či prostřednictvím široké vojenské koalice. A existuje další postoj, k němuž se dopracovali političtí vůdci a ministři zahraničí, podle kteréhé lze světový řád využít k regulaci," píše Torkunov.

„Zachování těchto zvyklostí vede k pochopení současného světa tak, jak jej vybudovali předchůdci dnešních politiků. Ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století bylo možné vytvořit systém globálních multilaterálních institucí, které fungují do dnešních dní. Přes všechny výtky týkající se fungování OSN či evropské integrace, náhradu za tyto 70 let staré `vynálezy` jsme zatím nenašli," je přesvědčen Torkunov.

V každém případě je podle mínění Torkunova třeba říci, že úsilí o vytvoření multilaterálních institucí během posledních dvaceti let si zaslouží rozhodně kritičtější pohled. „Neformální klub vůdčích sil současného světa nemůže stát za mnoho, pokud jsou z něj vylučování jednotliví členové jenom proto, že zastávají jiný pohled na mezinárodní problémy než jejich kolegové," kritizuje Torkunov.

Celý článek v angličtině najdete ZDE. Na stejném fóru hovořil i Vladimir Putin, jeho projev v češtině ZDE

Přesto je podle něj pravdou, že vytváření ad hoc koalic je často užitečné a má slibný potenciál. „Fakticky bylo mnoho krizí úspěšně vyřešeno právě díky vzniku těchto koalic. Jmenovat můžeme protiteroristické koalice, společný postup v některých otázkách týkající se Jugoslávie či vyřešení problémů s chemickými zbraněmi v Sýrii v loňském roce. K podobnému úsilí pak přímo vybízí i současná krize na Ukrajině," poukazuje Torkunov.

„Všeobecně lze říci, že když dáme stranou vnitřní napětí na Ukrajině, právě tato krize odráží skutečnost, že evropský stabilizační systém ochrany a vzájemné ekonomické propojenosti stojí na dvojích standardech a nedostatku zodpovědnosti. Události týkající se Ukrajiny byly od začátky posuzovány z logiky studené války - kdo nejde s námi, jde proti nám. A to už od vzniku Oranžové revoluce před lety. Je možné, že tento postoj byl částečně ovlivněn událostmi v Rusku. Ale byly to především naši evropští kolegové, kteří začali nesmyslně uplatňovat zažitá evropská integrační byrokratická pravidla i pro Ukrajinu. Tato země přitom vyžaduje individální přístup," domnívá se Torkunov.

„Vzhledem k nejednoznačnosti současného systému z hlediska tradičních postojů ke světovému pořádku můžeme určit jednu konstantu, která se stává čím dál tím více dominantnější. Na mysli mám dramatické propojení mezinárodních procesů, ekonomie a politiky. Hustota moderního světa je faktorem, který se změnil na klíčový aspekt, jenž se určuje se zvýšenou obtížností. Důvodem je i to, že např. sankce jsou příjímány Ruskem s bohorovným klidem, zatímco to, co se zdá být nezbytnou konkurenční výhodou, se rázem stává zbytečnou přítěží," míní Torkunov.

Na druhé straně to podle Torkunova vyvolává otázky o míře přístupnosti metod hospodářské soutěže, konkurenčních výhod, soutěživosti mezi klíčovými mocnostmi a tím i vůdci současného světa.

„Zpravidla je to tak, že vůdčími silami ve světě se stávají velmoci. Ty ovšem často nejsou schopny své vůdčí postavení potvrdit praktickými činy. Lídr přece není jen ten, kdo předčí ostatní ve vojenské či ekonomické oblasti, ale především ten, kdo dokáže vést své následovníky. Toto, podle pořadí, vytváří unikátní prvek odpovědnosti ve světové politice i ekonomii. Antoine de Saint-Exupéry kdysi řekl, že jsme zodpovědní za ty, které vedeme. Existují v současné době političtí vůdci, kteří se řídí tímto moudrem?," pokládá si Torkunov řečnickou otázku.

„Ze samotné podstaty vůdcovství a soupeření s ostatními vyplývá, že je nutné pro aktivity na mezinárodní scéně stanovit jasná pravidla hry. Množství a míra současných světových konfliktů a krizí napovídají o tom, že žádná taková pravidla neexistují. Pro mnohé má Valdajský klub punc vysoké odbornosti. Možná však nyní nastal ten pravý čas, abychom této značce dali skutečně mezinárodní status," navrhuje Torkunov.

„Je samozřejmě jasné, že není možné najít skutečně neutrální prostor pro debaty o mezinárodní politické situaci. Lhostejno, jestli se konají na půdě OSN v Ženevě či New Yorku. Každé místo na světě nějakým způsobem ovlivňuje povahu diskuze a výběr témat. Nový formát valdajských debat umožňuje věnovat se všem aktuálním mezinárodním otázkám bez zvláštního důrazu na fakt, že se debaty konají na ruské půdě," píše v závěru svého textu Torkunov.