Slovní spojení „dead cat bounce“ (odraz mrtvé kočky) pochází z akciových trhů, kde se tak říká krátkému období růstu u aktiv, která jinak katastroficky padají. Vychází z myšlenky, že „i mrtvá kočka se odrazí, když ji pustíte z dostatečné výšky“.

Právě takové krátké momenty, kdy se kolabující strana na chvíli zmátoří, studoval analytik Tyler Weaver, jinak známý jako Armchair Warlord. A to ve vztahu k Ukrajině. Jeho poslední predikce byla, že se Ukrajina začne hroutit na jaře 2024 a fronta na Donbasu se skutečně začala hroutit, takže Ukrajina ze zoufalství v létě zahájila vpád do Kurské oblasti. „Teď už můžeme vidět konec,“ míní analytik.

Předně vysvětluje, co pojem „dead cat bounce“ znamená u ofenzivy. Jedná se o poslední útok mocnosti, která už vojensky kolabuje a snaží se ze spárů prohry vyrvat vítězství poté, co se situace otočila v její neprospěch. „Kromě případů zásahu vyšší moci, například při francouzské orleánské kampani v letech 1429–1430, jsou takové operace velmi kontraproduktivní a jen uspíší porážku mocnosti, která je zahájila,“ soudí. S tím, že ve vojenské historii je řada příkladů, dokonce tolik, že z nich lze dělat předpovědi. Právě pro tento účel analyzuje tři takové případy z první světové války, která je svým charakterem nejbližší právě konfliktu na Ukrajině.

První případ je Brusilovova ofenziva. Analytik připomíná, že první světová válka nezačala pro Rusko dobře, porážka u Tannenbergu byla drtivá, Rusko nakonec opustilo Polsko a linii stabilizovalo až na území dnešního Běloruska v polovině roku 1915.

„Ačkoli pozdní carské Rusko mělo jistě spoustu problémů se schopnostmi státu, zaostalou infrastrukturou a neschopností úředníků, důvod carských potíží byl ve skutečnosti mnohem jednodušší: Západní fronta nebyla po většinu první světové války prioritou Centrálních mocností. Rusko bojovalo současně s hlavními silami Německa, Rakouska-Uherska a Osmanské říše.  A zejména vilémovské Německo bylo vojensky ve skutečnosti něco jako 350kilová gorila,“ popsal situaci.

V reakci na to velení naplánovalo odvážnou operaci, totiž útok na levém křídle, poblíž hranic Rumunska, s cílem zdrtit slabší rakouské síly, které držely jižní úsek fronty. A částečně to i vyšlo. Ruské síly pod generálem Brusilovem měly značné územní zisky, vyhnaly Rakušany z Haliče, a to díky taktikám, které předcházely útočné pěchotě z konce války. Ostatní armády používaly mnohem primitivnější taktiky a selhaly a i Brusilovovi došla pára, když Rakušany podpořili Němci.