Pro pochopení celé situace přelomu sedmdesátých a osmdesátých let musíme začít právě Brzobohatým. Podle dokumentu, který již PL uveřejnily, hovořil v listopadu 76´ takzvaný pramen (důvěrník) s hercem Vinohradského divadla Radoslavem Brzobohatým. „Ten v rozhovoru řekl, že situace v kultuře se značně změnila k lepšímu, on sám že již vůbec nemá žádné potíže (filmuje, možnost televize a pod.). Nedávno prý byl se soudruhem Müllerem na ÚV KSČ a ten s ním hovořil velmi přátelsky,“ stojí v záznamu v uvedeném spisu.

„Špatnou situaci má prý z herců pouze Pavel Landovský, ale i u toho se to změní. Brzobohatý to dokumentoval tím, že prý za Landovského intervenovali u soudruha Obziny a Landovský měl povoleno vystupování a filmování na Slovensku. Nejmenoval, kdo intervenoval, ale měl na mysli herce, kteří natáčeli seriál Třicet případů majora Zemana."

Důvodem těchto vět byl předešlý befel komunistických ochránců kultury.