„Jen malá vsuvka do toho všeobecného veselí z naší nové prezidentky, a jak nám Slováci ukázali, že na rozdíl od nás umějí volit,“ označuje Hollan svůj příspěvek s dodatkem, že by Zuzanu Čaputovou volil taktéž a radost sdílí. A uvádí čísla: Účast v českých prezidentských volbách byla 62 % v prvním kole, a ve druhém dokonce 66,6 %. „Z prvního kola, kde získal 1 985 547, to (Miloš Zeman) vyšrouboval bůhví odkud na neskutečných 2 853 390. Drahoš zvedal taky docela dost, z 1,37 na 2,7 milionu,“ říká Hollan a srovnává tyto figury se Slovenskem. „Na Slovensku z účasti 48,74 % v prvním klesli na 41,88. To je na volbu prezidenta strašně málo. Čaputová z 870 415 získá ve druhém kole cca 1,05 a Šefčovič ze 400 tisíc udělá asi 750.“

Podle Hollana je z toho možné vidět, že na Slovensku panuje z politiky frustrace a lidé nechtěli jít k volbám. „To druhé kolo je tragický, svědčí to ale taky o tom, že Čaputová nezaznamenala nějaké superobří vítězství, ve druhém kole posilovala jen drobně, a její vítězství, byť na procenta výrazné, je způsobeno hlavně absencí skutečného protikandidáta,“ vyvozuje závěr politik a aktivista. U nás prý byly volby úplně jiné, Miloš Zeman byl „ve všech politických dovednostech o parník lepší než Drahoš“ a podle Hollana „mezi prvním a druhým kolem už jel sólo jízdu jako Sáblíková ve víceboji“.

„Byl objektivně lepší než Drahoš a dokázal dostat k urnám nepochopitelné množství voličů. Čaputová byla také neskonale lepší ve všech disciplínách než Šefčovič, a proto vyhrála. Pokud by proti ní stál ale někdo formátu Zemana, za kterým prostě Češi stojí a milují ho, mohlo by to dopadnout na Slovensku úplně jinak. Tak jen abychom to adorování Slováků a zatracování nás, jak ‚neumíme volit,‘ zbytečně nepřeháněli,“ vzkazuje Hollan svým přátelům.

Podle bývalého poslance Ivana Gabala je pokrok v tom, že „ti druzí“ na volby rezignovali a nepřišli.

Nesouhlasil Saša Hrbotický. „Zeman byl lepší ve všech dovednostech? To jako vážně? Byl lepší jen v brnkání na populistickou strunu strachu. Protože my, Češi, jsme narozdíl od Slováků, manipulovatelní přes připosranost.“

A Adam Herma doplnil, že kandidáti Štefan Harabin a Marian Kotleba měli dohromady 530 000 hlasů a jejich voliči se často druhého kola už neúčastnili. „Co se týká té nižší účasti celkově, u nás to možná u pátých prezidentských voleb bude podobně,“ spekuluje.

A polemizovala také Veronika Sedláčková: „To se mi úplně nezdá. Že neměl tábor kotlebovců a karabínovců koho volit, není žádné mystérium. Prostě voličů nebylo tolik, aby je dokázali protlačit do druhého kola. Pro mě dobrá zpráva. Pak jednoduše zůstali doma. Šefčovič nevěděl, jak by je mohl získat, zkusil to přes Zemana, ale neúspěšně. Možná si říkal, nebudu muset říkat ty hrůzy sám, stačí, když se vyfotím s MZ a lidé už si tam všechno dosadí sami. Nedosadili. A ještě jeden moment je pro mě hodně silný, a to je Robert Mistrík. Můj vítěz voleb. Muž, který dokázal ustoupit ženě, aby se netříštily liberální hlasy. Zásadní věc. Úplný opak je fenomén Pavel Fišer v Česku. Uvidíme, jestli i tady se dokážou liberálové sjednotit za nejsilnějším kandidátem nebo kandidátkou. Jestli ne, nevyhrají.“

Přišla také vysvětlení z povolební krajiny. Kristína Jamrichová například píše, že Hollanem uvedená čísla jsou bez kontextu k ničemu. A dodala, že vývoj v Čechách a na Slovensku byl po sametové revoluci o poznání jiný.